Recenze Z každého konce: Neobvyklá forma vypravování způsobí, že se snímek místy ztrácí sám v sobě

K vytouženému cíli nemusí vést pouze jedna cesta.

Natalii čekají závěrečné zkoušky na vysoké škole a plánuje si velkolepou budoucnost. Jeden večer však nečekaně skončí v posteli se svým nejlepším kamarádem Gabem. Když si poté udělá těhotenský test, začne se její život podle výsledku odvíjet ve dvou paralelních realitách. V jedné vychovává dítě ve svém rodném městě. Ve druhé se odstěhuje do Los Angeles a snaží se prorazit jako animátorka.

Vypravování dvou odlišných realit v jednom příběhu skrývá mnoho úskalí.V první řadě je potřeba ocenit, že se tvůrci pustili do takto neobvyklého formátu. Vypravování dvou odlišných realit v jednom příběhu skrývá mnoho úskalí. Třeba to, že se v nich divák začne brzy ztrácet. To se sice v tomto případě občas také stává, ale podle některých indicií je možné se zase zorientovat. Navíc je zajímavé sledovat, jak může mít jeden okamžik, tak velký vliv na průběh života člověka.

Roli Natalie ztvárnila herečka Lili Reinhart. Pokud nejste zrovna příznivcem mysteriózního seriálu Riverdale, s největší pravděpodobností ji nebudete znát. Jejího kamaráda si zahrál Danny Ramirez, který se zase nedávno objevil ve filmu Top Gun: Maverick a má být i v novém pokračování o Kapitánu Amerikovi. I když se jedná o mladé a celkem neokoukané herce, není mezi nimi potřebná chemie. To by se dalo ještě odpustit, kdyby měli zůstat skutečně jenom přáteli, ale jejich vztah se vyvíjí jiným směrem.

Dílu se daří poměrně věrohodně nastínit pocity matky po narození jejího prvního dítěte. Takto zásadní událost totiž převrátí její dosavadní život vzhůru nohama. I když prožívá neuvěřitelnou radost, může cítit také jiné, ne tak pozitivní pocity. Najednou nemá vůbec žádný čas na sebe a všechno pravděpodobně nevychází přesně podle plánu. Když se ale toto náročné období překoná, vznikne jedinečné pouto mezi matkou a dítětem, které se hloubkou citů nepřiblíží téměř žádnému jinému na světě.

Při sledování se nelze ubránit dojmu, že všechny postavy pořád něco někomu neustále povídají. Bez řady dialogů by se příběh pohodlně obešel. Hodilo by se přidat více scén, které dokáží vyjádřit sdělení i beze slov. Právě takové bývají totiž často ty nejpůsobivější. Pokud by měl mít někdo svolení mluvit bez přerušení, ať je to Luke Wilson, který je bezpochyby nejvtipnější postavou a dokáže na sebe upoutat pozornost, i když hraje vedlejší roli.

Přidanou hodnotou jsou grafické vsuvky, které vypravování rozdělují do jednotlivých úseků. Protože se hlavní hrdinka zajímá o animaci, do příběhu se velmi hodí. Obecně se nám naskytne vhled do této zajímavé profese. Vždy je skvělé, když filmový počin dokáže divákovi alespoň trochu rozšířit obzory.

Snímek Z každého konce se pouští do netradiční formy vypravování, kdy sledujeme paralelně dvě různé reality. I když to může chvílemi působit trochu zmatečně a zdlouhavě, konečný dojem za to ale vlastně stojí. Nečekejte však žádnou velkou romantiku, protože ústřední dvojice mezi sebou má asi tolik jiskření jako bratr se sestrou. Věrohodnější je nastínění mnohdy smíšených pocitů prvorodičky. Ačkoliv je narození dítěte bezpochyby velká událost, často bývá až moc idealizována. Chvílemi se toho příběh snaží říct tolik, že se ztrácí v nikdy nekončících dialozích. S filmem strávíte jeden příjemný večer, ale touhu pustit si ho znovu ve vás nejspíš nevyvolá.

Co si před posledními zkouškami jen tak zablbnout…?

Když něco skutečně miluješ, není co řešit.

Žádné dítě, jiný chlap.