Recenze Kousek nebe: Komorní drama o něžné lásce ze švýcarských Alp podněcuje k otázkám o smyslu života. Vypráví však velmi vleklým tempem

Překoná láska mezi Annou a Marcem všechny výzvy, které se jí postaví do cesty? 

Na zelenavých kopcích se pasou krávy, zatímco skupina štamgastů spokojeně popíjí pivo před horskou hospůdkou. Do přírodních krás švýcarských hor tentokrát zasadil děj svého druhého celovečerního hraného snímku režisér Michael Koch. Idylická romance uprostřed panenské přírody se ale konat nebude.

Podobně jako u debutu Marija z roku 2016 o Ukrajince, která v Německu pracuje jako uklízečka a jde si za snem stát se úspěšnou kadeřnicí, i nyní Koch obrací pozornost ke každodennímu životu „obyčejných“ lidí. Hrdiny jeho nového filmu jsou Anna a Marco žijící v horské vesnici ve Švýcarsku. Milují něžně a obětavě jeden druhého, vyjadřují lásku jemnými a prostými gesty, a ačkoliv by se našli tací, kteří by jejich pouto zpochybnili, oni svou lásku zpečetí svatbou.

Něžnost lásky mezi nimi, mezi Annou a její dcerou nebo Marcem a němými zvířecími tvářemi je vyjadřována skromnými a prostými náznaky a působí velmi uvěřitelně. Obzvlášť pak chvíle, kdy Simon Wisler v roli Marca jemně hladí nemocnou krávu po hlavě a hledí jí do smutných očí, jsou emočně mimořádně silné, a není těžké odtušit, že nesou i hlubší význam.

Navzdory švýcarským panoramatům s každou další minutou graduje napětí a čekáme, že přijde něco zlého.Kochovo drama na jednu stranu ukazuje jemnost, něžnost a zranitelnost, na druhou stranu motiv přírody využívá i k ukázce těžko uchopitelné mocné síly a divák v nádherné krajině, kterou na plátně pozoruje, těžko najde uklidňující pocit. Naopak. Navzdory švýcarským panoramatům s každou další minutou graduje napětí a čekáme, že přijde něco zlého. A nezůstane jen u jatek. Tomuto pocitu brzo nahraje i dějová linka příběhu a podezření, že s Marcem něco není v pořádku, začne sílit.

Co může být pro mnohé diváky největší obtíží je však táhlé a pomalé vyprávění, které z většiny není dějové. Dlouhé, pomalé záběry sice mnohdy podtrhují těžko postřehnutelné city a drobné jemnosti, na nichž láska Marca a Anny stojí, na druhou stranu mohou být až příliš těžkým soustem. V horské vesnici jako by se tak, doslova, někdy zastavil čas.

Přesto je snímek, který si z letošního Berlinale odnesl Stříbrného medvěda, podívanou, která uhrane jednoduchostí, komorností i hlubokými existenciálními momenty. A kdo v dnešním zrychleném světě pomalé tempo Kochova filmu vydrží, tomu život možná obohatí novými otazníky nad váhou vlastního života.

Melancholický Marco a jeho věrná kamarádka. 

Dechberoucí švýcarská panoramata. 

Marco je pro Annu životní láskou, začne však brzy tušit, že něco není v pořádku.