Recenze Medvěd na koksu: Končetiny létají vzduchem, shora padá sníh. Kokainem poháněné zvíře žene do kin béčkovou zábavu

Tenhle méďa má odlišné záliby!

Každý příběh založený na pravdě se může trochu přikrášlit. Své o tom ví režisérka Elisabeth Banks. Její nejnovější snímek Medvěd na koksu je inspirován skutečnou událostí, kdy v roce 1985 v americkém státě Tennessee zemřel medvěd baribal poté, co snědl několik desítek kilogramů kokainu z havarovaného letadla pašeráků.

Že to zní jako neatraktivní námět pro celovečerní film? Stačí trochu popustit uzdu scénáristické fantazie. Začátek filmu je stejný – vidíme pád letadla s ne úplně střízlivým pilotem, který pašuje obrovské množství kokainu. Kdo najde první část, bude jasné hned ze začátku, kdy se k mladému páru na lesní túře připojí nezvaný host.

90minutová stopáž nedává moc prostoru na oddych, a je to jedině dobře. Už podle názvu filmu nebude divák v Medvědovi na koksu hledat výraznou intelektuální stimulaci. Hlavní jsou tady zábava a akce, kterých se dočkáme v dostatečném měřítku.

Odlehčený příběh naštěstí nezatíží ani vícero dějových linek, které se na konci v tennesseeském národním parku propojí. Matka Sari (Keri Russell) hledá nezvěstnou dceru Dee Dee (Brooklynn Prince z The Florida Project) a jejího kamaráda, kteří se při výpravě za vodopády dostali do hledáčku zdrogovaného medvěda. Dva kamarádi, pracující jako drogoví dealeři pro bosse Syda (poslední role zesnulého Raye Liotty), mezi sebou mají nedořešené etické spory. Souboj s přírodou jim je pomůže vyřešit, všem třem je ale na stopě detektiv z policie vedlejšího státu.

Šustění v keři nekončí zamručením, jak má spousta animal hororů ve zvyku.Přístupnost od 15 let a fakt, že se valná většina snímku odehrává na denním světle, umožňují režisérce pracovat s gore efekty. Není jich sice úplně mnoho, tak se v nich režisérka alespoň nedrží zpátky. Šustění v keři tak nekončí zamručením, jak má spousta animal hororů ve zvyku. Je to příjemná změna, Banks nám naopak velmi ráda ukáže letící končetiny, vyhřeznutá střeva či neúmyslně vystřelený mozek.

Medvěd není monstrózně děsivým králem národního parku. Od prvního „šňupnutí“ miluje kokain, v jádru není poháněn mstou na lidské rase – je pouze vytočený, když mu narušují „vibe“, případně mu odpírají přístup k jeho milovanému bílému prášku, který rozhodně nechce v lese nechat jen tak válet. Závěrečné odhalení, kam a proč si medvěd odnáší tašky plné kokainu je banální, ale až roztomile vtipné. CGI je navíc uspokojivé, na medvěda v rauši v denním světle se tak příjemně kouká, obzvlášť když nedělá krvavé skopičiny.

Technická kvalita a příběhový spád částečně zakrývají nedostatky pro béčkový animal rampage film typické. Kokain je pro medvěda zřejmě zdrojem schopností teleportace, během pěti minut se dokáže přesunout desítky kilometrů na úplně opačnou stranu rozsáhlého národního parku. Většina příběhových linek je nedotažených a nezajímavých, situační humor se často míjí účinkem a míří spíše do trapnosti, jak ukazuje pokus o svůdnou linku mezi správkyní parku a inspektorem pro ochranu přírody. Hlavní i vedlejší postavy jsou navíc nezajímavé a charakterově ploché. Světlou výjimkou je tu postava i herecký výkon Brooklynn Prince, která ale dostává minimum prostoru a její panovačná Dee Dee nenaplňuje svůj potenciál.

Medvěd na koksu obsahuje vše, co by akční béčko mělo mít: jednoduchou, ale účinnou formu zábavy na oddechový večer s hloupým příběhem, nevtipně vtipnými postavami a jedním zfetovaným medvědem, který zmíněnou formu zprostředkuje nejlíp, jak umí. Kdo čeká vrchol akční tvorby Hollywoodu, spokojený nejspíš nebude. Svůj účel i s občasnými kvalitami však snímek plní.

Na chvíli si odpočinout, ale párty nekončí!

Co to? Sněží?

Lásko, pomoc! On nejde na borůvky!