Recenze Letní světlo, a pak přijde noc: Mozaika příběhů z malé islandské vesnice ukáže bolest i krásu pomíjivosti života

Vesnice usazená v dechberoucí islandské přírodě, až je těžké uvěřit, že i v ní se umírá. 

Na travinaté pláni se pasou chlupaté ovce a v dáli je slyšet šum moře. Islandský režisér Elfar Aðalsteins diváky věrně přenese do prostředí krás řídce osídlené islandské vesnice, kde je od sebe všechno daleko, každý zná každého a život tady ubíhá naprosto jiným tempem od zbytku světa. Přírodní krásu a hřejivost každodenních banalit ale brzy naruší chvíle, kdy i na obyvatele vesnice dolehnou limity pomíjivosti a prostoty lidského života. 

Ředitel úspěšných tkalcovských závodů se rozhodne, že odjede do hlavního města studovat latinu a bude astronomem. Farmář namísto zatloukání plotu začne fantazírovat o své sousedce. Policista přemýšlí, jak začlenit do společnosti svého křehkého syna, který nechce chodit do školy a místo toho pozoruje ptáky, a lékařka se snaží najít způsob, jak sdělit svému pacientovi, že by ho ráda pozvala na večeři. Všední i nevšední drobnosti z života běžných dní obyvatel odlehlé vesnice vylíčil původně v knižní předloze spisovatel Jón Kalman Stefánsson. 

Poetická podívaná, kterou na plátno přenáší Elfar Aðalsteins, prvoplánově nestrhne dějovými zvraty ani silnou příběhovou linkou. Odehrává se v pomalejším tempu, avšak než si divák uvědomí, co se děje, podaří se jej vtáhnout do děje. Stejně jako se střídá polární den a noc, islandskou idylickou přírodu, něžnost charakterů postav i specifický ostrovní humor střídá tísnivý motiv existenciálního strachu. Brzy si uvědomíme, jak moc jsou obyvatelé vesnice zasaženi melancholií místa, kde žijí. A že mnoho z nich možná osciluje mezi podivností, genialitou i skrytým šílenstvím. 

Pomíjivost přítomného okamžiku je bezpochyby nejsilnějším motivem, který utáhne téměř dvě hodiny stopáže.Pomíjivost přítomného okamžiku je bezpochyby nejsilnějším motivem, který utáhne téměř dvě hodiny stopáže. V průběhu filmu se transformuje do různých podob a protkává příběhy jednotlivých postav žijících na úpatí islandských sopečnatých vrcholů. Z příběhového hlediska dojde k několika nečekaným zvratům zasazených do širší perspektivy, a Aðalsteins tak mimo jiné brilantně líčí, jak s osobní tragédií dokáže pracovat malá, ostrovní, vesnická, byť fiktivní, propojená komunita.

Většina hereckého obsazení bude českým divákům spíše méně známá, výjimkou by snad mohl být Ólafur Darri Ólafsson známý kupříkladu z dramatu Krásné bytosti, Fantastických zvířat nebo hororu MEG. Bez výjimky však v roli vesničanů s rozličnými povahami i osudy zapůsobí autenticky. 

Síla filmu tkví v poetice a lehkosti, s jakou vypráví o náročných a pro lidi mnohdy odstrašujících životních otázkách. Místy trochu vleklý, zároveň však působivý snímek, který divákům způsobí mrazení jen z náznaku rychlosti, s jakou život plyne. Neklade důraz na převratný, zapeklitý děj, naopak vsází na jednoduchost, se kterou publiku klade na srdce, že život se odehrává jen v přítomném okamžiku. A že je potřeba si to uvědomit, protože i letní světlo polární noci jednou vystřídá mrazivá tma. 

Slovy těžko popsatelné magické tempo života na ostrově. 

Ne nadarmo se říká podivný jako Islanďan… 

Co s sebou ale přinese noc?