Recenze Hadí plyn: Vydáváme se na tajemnou výpravu, ze které se vrátíme dost zmatení

Tohle není odpočinková podívaná.

Na začátku snímku Davida Jařaba vůbec netušíme, co se tu děje, a na konci to nebude o moc lepší. Tajemný Robert Klein (Stanislav Majer) se vydává na tajemnou cestu, aby našel svého tak trochu ztraceného bratra v jakési tajemné oblasti plné bažin, kde neplatí zákony naší civilizace. Prostě všechno je tu velmi záhadné, ale nalezneme z celé skládačky jen pár zablácených dílků a to, co z nich zvládneme složit, nám moc odpovědí nepřinese. Trvá víc než hodinu, než se ocitneme na místě určení a v té době už jsme pozbyli veškerých nadějí, že se tu začne něco dít. 

Novela Srdce temnoty od Josepha Conrada neleží v knihovně jen tak kdekomu, a nejspíš je to dobrá nápověda, že náročná předloha byla inspirací ještě náročnějšímu snímku.Novela Srdce temnoty od Josepha Conrada neleží v knihovně jen tak kdekomu, a nejspíš je to dobrá nápověda, že náročná předloha byla inspirací ještě náročnějšímu snímku. Z pohledu běžného diváka se tu skoro nic neděje a když už ano, je to dost divné. Potácíme se někde mezi ukrutnou nudou a utrpením. Byť se snažíme děj, postavy či umělecký záměr pochopit sebevíc, prostě to nefunguje.

Hlavní hrdina buď někam hledí, nebo nudí servírku (případné další oběti) svou existenciální krizí, postavy ve snímku mu nerozumí víc než my. Definitivně nás zmatou temné snové vize. Posloucháme buď fráze, nebo těžko uchopitelný prázdný tok myšlenek. Martin Pechlát jako příliš prvoplánový zloduch trousí předsudky v každé větě, i když kdo je tu kladná postava, to se jen těžko soudí s omezeným množstvím informací, které máme.

Myšlenky jsou vyjádřeny dost abstraktně, jestli tu vůbec nějaké jsou. Uprostřed ničeho se vyskytuje přehnané množství Čechů a Slováků v kombinaci s africkými uprchlíky (kteří ale mluví tu portugalsky, tu francouzsky), existuje zde nová komunita s nejistými zákony, prý spravedlivá, ale působící dost nebezpečně. Pravděpodobně se na plátně řeší něco o křehkosti civilizace, kritika kapitalismu, význam násilí a kdo ví co ještě, ale pořád se to tak důkladně zaobaluje, až ten chuchvalec myšlenek jako diváci nejsme schopni rozplést. Anebo to s těmi hlubokými myšlenkami nebude tak slavné a film ruku v ruce se zdařilou kamerou vytváří jen další iluzi. Tak jako tak, zábava to není.

Jařab se pokusil natočit snímek s nějakou pravděpodobně hlubokou myšlenkou, ale pochopí ji možná jen hrstka vyvolených. Hadí plyn se táhne nesnesitelně pomalu, o postavách se dovíme jen málo, ostatně moc se tu nemluví a když už, tak z vyřečeného nejsme o moc moudřejší. Snímek vzbuzuje mnohé otázky, které nedokáže zodpovědět, a možná by nás ony odpovědi ani nezajímaly. Plus je jen kamera a pár zajímavých herců.

„Četl jsi scénář do konce? Já u toho usnul.“

„To je dost, žes mě taky jednou vyvez.“

Vítejte v Úhořově, české kolonii.