Recenze Lítá v tom: Nová česká komedie nenabízí nic nového, ale hezky vypadá

Snímek je trošku jako když jdete na rande s někým atraktivním, ale dost hloupým: hezky se na něj kouká, ale poslouchat se nedá.

Jde o další českou komedii, která má nějaké fajn momenty a sympatické herce, ale jinak se odehrává v úplně jiné galaxii, než ve které žije divák. Lukáš (Kryštof Hádek) si nemůže najít přítelkyni, má k životu i vztahům analytický, vědecký přístup. S hloupou dívkou být prostě nemůže. Jediným jeho funkčním vztahem je tedy ten s mámou (Taťjana Medvecká), ale s tou asi bude brzy ámen. Lukáš se tedy rozhodne udělat jí na smrtelné posteli radost a přivede svou těhotnou sousedku Natálii (Kristina Svarinská) s tím, že jde o jeho partnerku a potomka. Maminka tak může umřít s vědomím, že je její jediný syn šťastný. Místo toho ovšem získá nové odhodlání žít – pro své vnoučátko. A Lukášova radost z toho, že máma utekla hrobníkovi z lopaty, netrvá dlouho, protože tu teď nastala velmi komplikovaná situace kvůli nevinné lži. Říct jí pravdu by mohlo znamenat její smrt, ale jak dlouho je možné předstírat s úplně cizí těhotnou ženskou, že čekáte rodinu?

Hlavní hrdina je milovník vesmíru a na začátku se ho film snaží prezentovat jako podivína. Bohužel to nějak nevyšlo, až na občasné průpovídky a zaměstnání ve vědeckém časopise je normální až až, takřka ideální partie. Je pohledný, umí se oblékat, má krásný byt, na rande zve holky do baru a ne na nějakou bizarní vědátorskou aktivitu. Jestli tohle má být zvláštní člověk, pak by to asi chtělo poptat se kamarádek v okolí, jak šílená rande zažily. 

Snímek je ale zoufale nepřekvapivý, víme, co s postavami bude, neboť tu není žádné jiné východisko, které by žánr nabízel.Vizuálně vypadá film opravdu hezky, krom různých animací a představ jsou tu příjemně neokoukané kulisy Hradce Králové. Snímek je ale zoufale nepřekvapivý, víme, co s postavami bude, neboť tu není žádné jiné východisko, které by žánr nabízel. Z některých křečovitých scén (které by možná fungovaly na divadle u pana režiséra Dianišky) se nám budou ježit chlupy. A totální hloupé mezery v příběhu snad nebyly zapotřebí. Proč Lukáš, analytik, vůbec neřeší, s kým je Natália těhotná a proč krátce před porodem nemá práci, bydlení, ani otce dítěte? A vůbec, vzhledem k velikosti jejího břicha se celý děj filmu asi odehrál během měsíce, přitom za tu dobu stačí vzniknout a vzít se (!!!) jeden pár. Natália možná nakonec není Slovenka, ale slonice, které jsou březí skoro dva roky. Navíc každou mámu asi urazí, jak daleko od reality je vzdálené tohle těhotenství: Natálii není zle, není unavená ani oteklá, skáče jako kobylka, pouze jedinkrát je trošku emotivnější (a podruhé předstírá, že má chuť na okurky). Bylo by příjemné, kdyby postava byla těhotná taky v jiných ohledech, než jakým je vycpané břicho. 

Drtivá většina českých komedií má tu vlastnost, že se nikdy nemůžeme úplně ponořit do příběhu a věřit, že sledujeme něčí život. Kostrbaté dialogy a podivné chování hrdinů nám nedovolí téhle filmové iluzi uvěřit. Lítá v tom není výjimkou. A proč vlastně chce někdo točit film, u kterého je zcela jasné, kam se vše ubírá a jak to dopadne? Možná kvůli sympatickému obsazení, kterého je nám tu líto? Vizuálně je snímek působivý a herci příjemní, ale lichotky na adresu filmu se dají spočítat na prstech jedné ruky.

„Je to s námi jako na houpačce…“

„Mami už s tím přestaň, vždyť já sám jsem jako dítě!“

Lhaní vás může pěkně prohnat.