Recenze: Tiché znamení je tak tiché, že nás skoro uspí, a pak nám začne řvát do ucha

Z ráje vede jen jedna cesta: do očistce.

Příběh se rozjíždí na luxusním večírku, kde se z blíže nespecifikovaného důvodu ocitne jako hosteska Frida (Naomi Ackie), evidentně posedlá tajemným superboháčem Slaterem Kingem (Channing Tatum), který změnil svůj život poté, co zakusil speciální terapii a většinu svých dnů nyní tráví na svém soukromém ostrově. Je Fridou tak okouzlen, že po párty pozve ji i její nejlepší kamarádku Jess (Alia Shawkat), aby se k němu a jeho přátelům připojila na výlet. Na blíže nespecifikovanou dobu se všichni vypraví do tropického ráje, kde je o ně královsky postaráno. Je tu dostatek všeho: jídla, pití, drog, útulných pokojů, dokonale padnoucího oblečení… Chybí tu snad jen zapalovače, pravděpodobně tím jediným na celém ostrově je zásobená Jess. A samozřejmě jsou hostům pro jejich vlastní pohodlí zabaveny telefony.

Slater od začátku působí jako postava, která na vás křičí: Mám tolik charismatu a peněz, že musím být psychopat. Ale jeho chování tomu nijak nenasvědčuje. Je milý, sladký, a opravdu se zajímá o Fridu. Všichni si tu donekonečna užívají, snad až na diváky, protože ti neustále čekají, kdy se konečně něco stane. Kdy se objeví někdo s nožem zabodnutým v hrudníku nebo něco podobného. Na tomhle ostrově přece musí jít o víc. A trvá velmi dlouho, než se děj nenávratně zvrhne do temnoty s příchutí krve. Na to si musíme náležitě počkat a kdybychom tuhle podívanou mohli sledovat v houpací síti u bazénu se šampaňským v ruce, bylo by to o dost záživnější. Jenže není.

Je to jízda na horské dráze, která nás uklimbá téměř až ke spánku, aby se pak konečně zvrhla v něco napínavého.Režie se ujala Zoë Kravitz, tento film je jejím debutem za kamerou a, panečku, rozhodně si to neusnadnila. Její dílo může působit jako jakási variace na filmy Uteč, Na nože a To nic, drahá. Méně soudržná a více chaotická variace. Kravitz si zaslouží uznání za to, že ve svém režijním debutu riskovala. Nehrála na jistotu, a to je třeba ocenit. Přes všechny své ambice však Tiché znamení trpí několika vážnými problémy. Postavy jsou hluboké asi jako sklenička na martini. Frida, přestože je hlavní postavou, je spíše konceptem než plně prokresleným charakterem. Víme, že se snaží uniknout svému všednímu životu, ale jinak nám zůstane stejnou záhadou, jako boháči kolem ní. Nevíme, čeho je kdokoli z přítomných schopen. Mnoho postav působí spíše jako nutné rekvizity, které posouvají děj kupředu, než jako lidé, na kterých nám záleží. A jak plyne děj? Je to jízda na horské dráze, která nás uklimbá téměř až ke spánku, aby se pak konečně zvrhla v něco napínavého.

Bohužel Kravitz úplně nezvládá přechod od blaženého nevědomí k šokujícímu (alespoň pro hrdiny) rozuzlení. I když se jako diváci snažíme odhadnout, co se děje, nemáme šanci, protože víme pouze to, co hlavní hrdinka. Rozuzlení se tedy nedokážeme dobrat dříve než ona, nebudeme se moct s přáteli po zhlédnutí bavit ve stylu “mně to docvaklo ve chvíli, kdy …” a naše detektivní nadání přijde vniveč. Brutální finále je opravdu jen finále, a i když je velmi zábavné a mnohem zajímavější, než co mu dlouhé desítky minut předcházelo, moc nezmění na tom, že jsme většinu času sledovali jen partu lidí, jak se parádně baví a utápí v drogách a alkoholu. Snímek není až tak důmyslný ani záživný, jak možná měl být.

Kravitz se snaží trousit různé nevinné indicie, a všechny na konci zapadnou do úhledné skládačky. Neustále mizející zapalovač a vytrácející se skvrny na oblečení. Zmatená komorná, všichni neustále ve výborné náladě. I všudypřítomné polaroidky se změní ze zábavných vzpomínek v důkazní materiál. Přímočarost, s jakou film zpracovává své téma – konkrétně téma bohatých, sobeckých blbců, kteří se dočkají odplaty – je jednoznačná a nemusíme se zamyšleně drbat na hlavě, co se nám film snaží říct. Jsme k pointě navádění jako letadlo na přistávací dráze.

Z herců příjemně překvapí Tatum, výrazná a sympatická je Adria Arjona, o které dlouho nevíme, co si myslet, a své vedlejší role si do poslední kapky vychutnali Geena Davis, Kyle MacLachlan a Christian Slater.

Temný thriller se bohužel většinu děje tváří jako lenivé sobotní odpoledne mezi milionáři s kocovinou. Sledovat indicie rozplétajícího se příběhu je, jako snažit se hrát šachy po pěti panácích tequily. Nic pro příznivce filmů s konzistentní atmosférou a dobře propracovanými postavami. Snímek nás častěji vábivě svede a dezorientuje, než aby nás nadchnul. Pro Kravitz jde o odvážný debut, a i když není bez předností, nakonec nedosahuje svých vysokých ambicí.

Kdo chce panáka?