Recenze: Vrána je oproti kultovnímu originálu spíše opelichaná slípka

Ach, kde jen začít výčet chyb…

Když jde o remake, vždycky hrozí, že bude pošpiněn odkaz milovaného originálu, a letošní Vrána se do této propasti přímo řítí. Tento restart, režírovaný Rupertem Sandersem a natočený podle komiksu Jamese O’Barra, působí jako zoufalý pokus vdechnout život sérii, která měla, upřímně řečeno, zůstat pohřbená. Už od začátku nás bije do očí, že se tu v mnoha rozhodnutích šláplo vedle a tohle ptáče nemělo nikdy vyletět z hnízda.

Pokud si otevřete encyklopedii a budete hledat význam hesla kultovní film, mohli byste tam snadno najít Vránu z roku 1994 s ikonickým (a tragickým) výkonem Brandona Leeho. V jádru je Vrána temným příběhem o lásce, ztrátě a pomstě ze záhrobí. Bill Skarsgård se vžije do role Erica Dravena, muže, jehož láska k Shelly (FKA twigs) ho přiměje vydrápat se zpět ze záhrobí, aby pomstil jejich předčasnou smrt. Film věnuje značný čas rozvoji jejich vztahu, ale místo toho, aby působil hluboce a smysluplně, tato snaha vyjde vniveč. Navzdory mnoha minutám věnovaným jejich vztahu se bohužel postavy znají sotva pár týdnů a navíc jsou to drogově závislí, ztracení lidé, kteří se potkali na odvykačce a spolu z ní (velmi snadno) utekli. Prostě učiněná romantika.

Ericovo zmrtvýchvstání je spletité a překombinovává a postrádá děsivou přímočarost originálu.Příběh představuje nového padoucha, zločineckého bosse s démonickými konexemi, který je asi tak hrozivý jako vychladlá hranolka ležící na chodníku, kterou oklovává holub. Ericovo zmrtvýchvstání je spletité a překombinovává a postrádá děsivou přímočarost originálu. Spíše než jasný příběh o pomstě se nám dostává do rukou zamotaná změť nadpřirozených blábolů, která je převážně matoucí než přesvědčivá. A navíc pomstychtivých hrdinů, mnohem sympatičtějších a lepších, nám po filmových plátnech pobíhá habaděj.

Film má své světlé stránky, i když jich není moc. Bill Skarsgård podává solidní, náladový výkon a obklopuje ho zádumčivé charisma, které občas snímek pozvedne, jenže scénář mu podráží nohy. Ani jeho nejlepší snaha nedokáže zachránit Vránu před jejími největšími nedostatky. FKA twigs naopak byla špatnou volbou a chemie mezi ní a Skarsgårdem by fungovala snad jen kdybychom požívali stejné drogy, jako oni. Danny Huston, obvykle spolehlivý a charismatický záporák, to tady odflákne (pravděpodobně opět špatný scénář) a je hrozivý asi jako andulka v kleci.

Dalším bolavým místem filmu je jeho atmosféra. Zmizela gotická temnota téměř vytékající z plátna, díky níž byl film z roku 1994 tak vizuálně působivý, přestože nebyl zdaleka dokonalý. Místo toho se nám dostává generické, ponuré moderní městské zástavby, která nedokáže navodit atmosféru. Soundtrack také ničemu nepřispívá. Až na pár vzácných momentů.

Jedním z mála světlých míst je závěrečný akt filmu, zejména zúčtování v opeře. Akce je zde krvavá, stylová, překvapivě dobře zrežírovaná a nabízí krátký záblesk toho, co mohlo být. Účast českých herců (především Jana Budaře) v této části je až humornou třešničkou na dortu. Zůstaneme téměř v šoku a v hlavě se nám rojí otázky, co režisér Sanders doteď dělal, jestli měl pauzu a přišel si stoupnout za kameru až v této fázi. Je to příliš málo a příliš pozdě, protože nevýrazné první dvě třetiny filmu už z diváků vyčerpaly veškerou dobrou vůli a naději, a ty se ze záhrobí už nevrátí.

Ve výsledku je Vrána remakem, který neměl nikdy opustit hnízdo. Je to film, který se snaží roztáhnout křídla, ale nakonec se zřítí k zemi pod tíhou vlastních chyb. Měl být originální a tak tu došlo ke změně prvků, které byly na původním materiálu tím nejlepším a zcela ikonickým. Skarsgårdův výkon a scéna v opeře sice přinášejí krátké zajímavé momenty, ale nedokážou zachránit diváka před zklamáním nad zcela zničeným osudovým poutem mezi Ericem a Shelly, stavebním kamenem celého příběhu. Pokud nejste zarytými fanoušky série se zvědavostí, kterou je třeba uspokojit, raději zůstaňte doma.

„Není to trocha nuda, pane Dobrý?“