Recenze: Opice není ani tak horor jako krvavá komedie s přehlídkou bizarních vražd

Opičí bubeník mučí hlavní hrdiny svou zálibou v zabíjení.

Další adaptace Stephena Kinga, která dokazuje, že Hollywood prostě nedokáže odolat a vyhazuje peníze za jeho příběhy v naději na další To. Jen letos nás čekají ještě minimálně dva filmy na motivy Kingových děl! Opice se zařadí k těm průměrným, je dost dobrá na to, aby to nebyla úplná katastrofa, ale zdaleka ne nezapomenutelná. A především: s tímto nikterak oslňujícím námětem mohl přijít kdokoliv. 

Zápletka? Film sleduje dvojčata Hala a Billa Shelburnovy, které jako děti hraje Christian Convery a jako dospělé Theo James. Bratři objeví prokleté rodinné dědictví, titulní opičí hračku, jež má zvláštní talent vyvolávat spontánní a velmi nepředvídatelná úmrtí. Pokud otočíte klíčkem a necháte tuto šklebící se hrozbu bouchat do bubínku, někdo někde to schytá brutální smrtí. Neexistuje žádný důvod, proč si volí své oběti, a už vůbec ne způsob, jak ji ovládat či zastavit, rozhodně není žádným nájemným vrahem “na klíč”. V průběhu let se bratři ze všech sil snaží zbavit vražedného bubeníka, ovšem jak každý hororový fanoušek ví, prokleté předměty mají lepší instinkty pro přežití než většina lidí. A tak se v jejich životech znovu a znovu objevuje jako zlovolný řetězový e-mail z počátku tisíciletí v našich inboxech. 

Jít na Opici s očekáváním hororové podívané je trochu přitažené za vlasy, spíše se řadí do oblasti temné, krvavé komedie.Film se snaží budovat napětí a nespoléhá jen na laciné lekačky, což je chvályhodné. Je tu solidní strašidelná atmosféra a některé vraždy jsou účinně znepokojivé, dobře využívají stíny, hrůzu mimo záběr a plížící se strach. Ani kamera není špatná a dodává příběhu téměř tragický nádech. Ale bez ohledu na to, jak moc se snaží film působit dramaticky, bez ohledu na to, jak moc se herci třesou a křičí, je těžké brát ho vážně, když váš padouch vypadá jako něco, na co by měl padat prach na půdě. Tudíž jít na Opici s očekáváním hororové podívané je trochu přitažené za vlasy, spíše se řadí do oblasti temné, krvavé komedie. Nechce vás ani tak vyděsit, jako spíš rozesmát naprostou šíleností svých vražd. A abychom byli spravedliví, kreativita, s jakou své postavy masakruje, je chvályhodná. Tým speciálních efektů se vyřádil při vymýšlení stále přehnanějších smrtí, i když některé momenty s velkým podílem CGI zabíjejí dojem rychleji než samotná opice své oběti.

Za tímto šílenstvím stojí Osgood Perkins, který si vybudoval jméno jako tvůrce pomalu plynoucích atmosférických hororů, je schopen přinést nám hluboce znepokojivou hrůzu, ze které naskakuje husí kůže. Tenhle snímek ale nikdy není tak znepokojivý jako jeho nedávný Longlegs: tam, kde se nám on zaryje pod kůži a hnisá, se Opice spokojí spíše s nadpřirozenou zábavou. Perkins ale právě chystá další horor, tak třeba to vyjde příště.

Herecké obsazení dělá, co může. Theo James přináší větší emocionální hloubku, než si tato premisa zaslouží, a opravdu se snaží prodat hrůzu a rodinné trauma. Vedlejší výkony jsou jakž takž, jenže buďme realisté: nikdo se tomuto filmu neupsal s očekáváním získání Oscara. Přišli k masakru řízenému hračkou. Některé postavy, jako například Ted Elijaha Wooda, existují zdánlivě bez účelu, což přispívá k naší otrávenosti z filmu. V některých chvílích vás přesvědčí, že Opice podává velkolepou výpověď o dědictví, otcovství a osudu, ale pak někomu exploduje hlava a nám je připomenuto, že tohle se nedá brát vážně. Opice je chaotická, směšná a často nesmyslná – ale ve správném (nebo špatném) rozpoložení je také podivně zábavná. Jen nečekejte, že vás bude strašit v nočních můrách… 

Theo James v roli pronásledovaného hlavního hrdiny je skutečně přesvědčivý, i když chvílemi máte pocit, že hraje v úplně jiném filmu než zbytek hereckého obsazení. Režisér Osgood Perkins přináší svůj typický strašidelný styl, ale má problém skloubit atmosférické napětí s veselou absurditou filmu. Kamera je vybroušená, střih ostrý a hudba dodává filmu neotřelé kouzlo. I přes tyto silné stránky však Opice trpí vážnou krizí identity a nikdy nenajde ten správný rytmus. Její chaotické kouzlo si ale určitě své příznivce najde. Je to film, který si nejlépe užijete s partou přátel, spoustou popcornu a ochotou přijmout jeho hravou absurditu (nikoliv hloupost). Pokud však doufáte ve skutečně děsivý hororový zážitek nebo kingovskou adaptaci typu Osvícení, budete těžce zklamáni.

Malování interiéru krví nedoporučujeme.

Opičákovi neporučíš.

Mateřství je skutečně náročné, s dvojčaty obzvlášť.