Recenze: Spermageddon je jako komedie snů pro puberťáky, kdyby ji natočili puberťáci

Chcete otestovat limity svého smyslu pro humor?

Spermageddon je animovanou cestou po nejhlubších, nejtemnějších a nejpochybnějších zákoutích lidského těla, kde spermie mají sny, ambice a občas i oblek Iron Mana. To vše je prokládáno písněmi, vtipy o sexu, ale také trefnými poznatky o současné generaci a trapných prvních intimních zkušenostech. A načasování uvedení do českých kin nemohlo být lepší: zatímco se divácká srdce snaží získat hyperkorektní a za každou cenu nikoho neurážející Sněhurka, Spermageddon je prostě sám sebou a úplně klidně vás šokuje a znechutí.

Tento norský animovaný muzikál v režii Tommyho Wirkoly a Rasmuse A. Sivertsena vypadá, jako když si objednáte Pixar film na Temu. Zároveň odkazuje na animované ikony V hlavě, Byl jednou jeden… život, humorem se blíží třeba South Parku či Rickovi a Mortymu, i když kvalitou je o pár kategorií níž. A děj? Snaží se co může, aby zaplnil svých 80 minut. Skupina spermií se vydává na heroickou cestu – nebezpečnou výpravu za oplodněním – zatímco jejich lidský hostitel, neohrabaný teenager Jens, se takřka omylem přichomýtne k možnosti absolvovat svou první sexuální zkušenost. Napětí je vysoké a počet spermií ještě vyšší.

Je to překvapivě poetický pohled na nahodilost existence, marnost soutěžení a prostou, nevyhnutelnou pravdu, že ne každý může vyhrát. Ale kromě drsných slovních hříček (jako kavárna Sperm Bucks) a hudebních čísel si Spermageddon troufá upozorňovat na skutečné problémy. Uprostřed všeho toho chaosu se do snímku vkrádá překvapivé množství emocionální hloubky, jako představy puberťáků o sexu zkreslené sledováním drsného porna, nebo problémy s uspokojením dívky. Jensův boj za sebepoznáním odráží cestu jeho nejodhodlanějších spermií. Je to překvapivě poetický pohled na nahodilost existence, marnost soutěžení a prostou, nevyhnutelnou pravdu, že ne každý může vyhrát.

Animace je, řekněme, použitelná. Nejde o řemeslné umění na úrovni Pixaru a film si na něj ani nehraje. Opírá se o svou lehce ujetou estetiku kresleného seriálu ze sobotního rána, která u tak absurdního příběhu nějakým způsobem dokonale funguje. Design postav se pohybuje od roztomilých až po děsivé. Hudebně je Spermageddon stejně nepředvídatelný jako jeho příběh. Některé písně jsou nepopiratelně chytlavé, zatímco jiné působí jako halucinace v hudebním doprovodu.

Je ale velká škoda, že snímek nedokončil svůj polovičatý pokus o řešení složitých otázek, jako je ženská rozkoš a potrat. V jednu chvíli si Lisa, Jensova milostná partnerka, očividně neužívá, což je důležité téma, které se ve filmech o prvním sexu řeší jen zřídka. Ale místo toho, aby to film prozkoumal do hloubky, spěje k závěru, kdy si to nevysvětlitelně začne užívat, aniž by se Jensovo chápání a chování nějak změnilo. A bizarně optimistické hudební číslo o potratu… No, je obdivuhodné, že se tvůrci pokouší zabývat těmito tématy, ale provedení mělo být pečlivější.

Spermageddon není pro každého a ani se o to nesnaží. Pokud jste typ člověka, který se chichotá při slovech jako „ejakulát“ a oceňuje černý humor s existenciálním nádechem, může to být mistrovské dílo, o kterém jste nevěděli, že ho potřebujete. Není to procítěný film o dospívání. Je to zábava, která může být naprosto dokonalá pro adolescentní hlavičky. Pokud vás zajímá píseň o potratech nebo jste vždy chtěli slyšet bakterii E. coli pět o své zálibě v pojídání hovínek, jestli máte rádi filmy, které se vyžívají v absurditě, posouvají hranice, rozesmějí vás a zároveň vás přivedou do hlubokých rozpaků, pak hurá do kina.

Rodiče doufají, že se jejich syn začne zajímat taky o něco jiného, než o hry.