Seznamte se s Bobem.
Bob je bývalý revolucionář, dnes je spíš paranoidní, neustále zhulený a žije mimo civilizaci, takže už skoro ztratil kontakt s realitou a jeho jedinou kotvou je jeho dcera Willa. Jenže, jednoho dne se nečekaně vrací dávný nepřítel revolucionářského odboje Lockjaw (ano, je to jméno hodné komiksového záporáka) a Willa zmizí. Bob se tedy vrhá do akce, aby dceru zachránil a na jeho cestě mu pomáhá spousta nečekaných spojenců (včetně na oko mírumilovného senseie Sergia). Mezitím se na pozadí řeší témata rasismu, imigrantů, represivních států nebo politického napětí.
A snímek střídá jeden žánr za druhým jako ponožky – chvíli je to akčňák, pak komedie, drama, thriller a občas taky trochu sci-fi. Ale nejvíc ze všeho je to satira na současné (nejen) politické dění v USA. Nejnovější počin režiséra a scenáristy Paula Thomase Andersona zkrátka jasně dává najevo, na které straně stojí, i když žánrově neví, čím chce být. Podívaná začíná poměrně agresivně (a taky trochu nadrženě) a s jasnou společenskou zprávou, ale postupně se jeho nálada mění. Je však celkem zjevné, že je to tak záměrně (stejně jako silné a nápadité socio-politické komentáře) a příběhu to dodává určitý náboj.
Hvězdou veškerých komediálních momentů je bezesporu Leonardo DiCaprio jako Bob.Jedna bitva za druhou ale nejvíce září jako satira, čímž prostě v jádru je. To potvrzují i nápadité herecké výkonu. Hvězdou veškerých komediálních momentů je bezesporu Leonardo DiCaprio jako Bob. Nejpamátnější je humorná scéna uprostřed filmu, kdy si zaboha nemůže vzpomenout na další část zakódované mluvy, kterou po něm chce další člen odboje. DiCapriovi zkrátka bizarní role v poslední době opravdu jdou a zdá se, že se v nich našel.
Ovšem bezesporu nejvýraznější výkon podává Sean Penn jako Lockjaw. Penn opět dokazuje, že zahraje opravdu všechno. A tady mu toho slizouna skutečně věříme a po celou dobu se nám neskutečně hnusí, což jen dokazuje, jak silný a věrohodný výkon podává.
Do třetice tu pak je Chase Infiniti, která na to, že jde o její herecký debut, odvádí skvělou práci a je jasné, že má před sebou zářnou budoucnost. V neposlední řadě stojí za zmínku i Benicio del Toro, ten má sice malou, ale výraznou a hodně zábavnou roli a díky svému charismatu si v ní osvojí řadu diváků.
Celou vypjatou podívanou skvěle doplňuje stejně vypjatý hudební doprovod Jonnyho Greenwooda, který má dvě roviny. Na jedné straně jsou klavírní skladby, které jsou vlastně poměrně monotónní a (záměrně) v jedné tónině (vlastně by se daly shrnout tak, že někdo ťuká prstem stále dokola na stejnou klávesu), aby navodily naléhavost celé situace. Což se jim daří, i když jsou po chvíli poměrně iritující a zpětně si tenhle soundtrack moc pouštět nebudeme. Na druhé straně je více nadnesený doprovod složený z popovějších skladeb, které zase ve správných momentech dodává filmu drive a prostě baví.
Co snímku moc nesluší je jeho téměř tříhodinová stopáž. Děj má sice spád a nenudíme se u něj, takže 160 minut uběhne poměrně rychle, ale stejně by neuškodilo, kdyby se v některých místech trochu zkrátil. Nehledě na to, že je tu také pár věcí, které nás z celého zážitku trochu vytrhávají. Sledujeme zde hodně dějových linek a občas se zdá příběh až trochu překombinovaný pro vlastní dobro. Skáče s z jedné linky do druhé, a i vzhledem k jeho zmíněné délce, by neuškodilo některé trochu osekat. Další zvláštností je, že chybí titulky, když postavy mluví španělsky, je však otázka, jestli je to věc čistě české distribuce.
Neotřelou podívanou naopak doplňují zajímavé a nevšední záběry kamery, která si hraje s úhly, ve kterých jednotlivé situace zobrazuje. Za zmínku stojí nadhled z dronu nebo téměř závraťovitá honička na vlnité americké silnici.
V závěru je Jedna bitva za druhou beze sporu povedenou podívanou, která stojí za to i přes svou téměř tříhodinovou stopáž. Na plátně se neustále něco děje a divák se nenudí. Příběh bipolárně střídá náladu a nabízí širokou paletu žánrů, které jsou protkané satirický humorem. A i přes své v zásadě těžké téma, snímek baví, zvláště díky DiCapriovu výkonu. A z Penna nám zase zůstane po zhlédnutí v ústech nepříjemná pachuť. Paul Thomas Anderson zkrátka zase jednou ukázal, že společenskou satiru prostě umí.
Vidíte? Nejsem opilý!

Já se z toho vyzvánění snad zblázním!

Doufám, že v tom není tenisová raketa!

Jedna bitva za druhou / One Battle After Another
V závěru je Jedna bitva za druhou beze sporu povedenou podívanou, která stojí za to i přes svou téměř tříhodinovou stopáž. Na plátně se neustále něco děje a divák se nenudí. Příběh bipolárně střídá náladu a nabízí širokou paletu žánrů, které jsou protkané satirický humorem. A i přes své v zásadě těžké téma, snímek baví, zvláště díky DiCapriovu výkonu. A z Penna nám zase zůstane po zhlédnutí v ústech nepříjemná pachuť. Paul Thomas Anderson zkrátka zase jednou ukázal, že společenskou satiru prostě umí.
- Hodnocení






