Klasické klišé prolezlé vyprávění o outsiderovi.
Španělské sportovní drama z prostředí MotoGP uspokojí spíše nenáročné diváky. Pokud vám ke štěstí stačí zvuk motoru a pohled na hezké lidi v dramatických situacích, na své si přijdete, stejně jako moto-maniaci, kteří dokážou odpustit logické nesmysly výměnou za pár detailních záběrů na boxy MotoGP a autentické paddocky. Pokud přijmete fakt, že tohle není kandidát na Oscara, ale spíš taková sestříhaná stylová telenovela, možná vás ta jízda úplně nevyčerpá.
Edu ovšem na vrchol nestoupá díky píli a talentu, ale spíš díky tomu, že shazuje soupeře jako kuželky a na trati funguje jako pojízdná demoliční četa v barvách sponzorů.Hlavní hrdina Edu (Óscar Casas) je mladý jezdec, který má víc testosteronu než jezdeckého umu a jehož jedinou strategií na trati je „buď vyhraju, nebo nás všechny zabiju“. Máme mu fandit jen proto, že doposud neprorazil a protože se slzou v oku vzpomíná na zesnulou mámu. Jinak je to arogantní, horkokrevný spratek, kterému lze přát jen to, aby konečně sletěl z motorky a film skončil o hodinu dřív. Jenže on nekončí a nekončí. Místo toho dostáváme klasické, klišé prolezlé vyprávění o outsiderovi, který se musí probojovat na vrchol. Edu ovšem na vrchol nestoupá díky píli a talentu, ale spíš díky tomu, že shazuje soupeře jako kuželky a na trati funguje jako pojízdná demoliční četa v barvách sponzorů.
Aby toho dramatu nebylo málo, do hry vstupuje odcizený otec, bývalý závodník. Antonio v podání Claudia Santamarii je mimochodem jediný člověk ve filmu, který se tváří, že ví, co je to herectví. Má Edua trénovat. Proč? Protože „jen on to dokáže“. Proč to dokáže jen on? To se nedozvíme. Ale takový už je scénář. Co věta, to nějaké moudro o odvaze a osudu, pravděpodobně opsané z trička ve výprodeji. Celé to působí spíš úsměvně. Antoniovy tréninkové metody jsou ovšem revoluční: tanec samby a přísný zákaz randění. Čekali byste, že díky tanci Edu vyhraje Grand Prix díky aerodynamickému vrtění zadkem, ale kdepak. Proklamovaná jedinečnost tréninku zůstává v rovině teorie, ve výsledku totiž nevidíme, jak přesně kmitání boky pomáhá při náklonu v zatáčce.
Technicky je film naprostým zklamáním pro každého, kdo čekal vizuální nervydrásající trhák. Edu předjíždí jednoho závodníka za druhým jako nějaký zázračný spasitel, dokud se nerozhodne, že závod podělá jen proto, aby mohl v další scéně smutně koukat do dálky. Celé to působí amatérsky, hloupounce a překombinovaně. Film se snaží kopírovat všechny známé snímky o outsiderech, přesto nemá hlavu ani patu.
A k dokonalosti už nám chybí jen romance. Luna (Ana Mena) tady slouží jen jako další pěkný doplněk, který moc neznamená. Její tetovací salon, kde se nic neděje, je další prázdnou kulisou v příběhu, který chtěl být agresivní a dravý, místo toho má víc děr než D1. Každá postava je plochá jako cílová rovinka a herci pak působí až směšně. Edu je vášnivý a tvrdohlavý, jeho táta zádumčivý a plný obav, zbytek světa existuje jen proto, aby jim uhýbal z cesty. Motivace postav jsou rozházené po trati jako úlomky po hromadné havárii. Místo abychom sledovali růst šampiona, sledujeme figurku v drahé kombinéze, kterou scenárista posouvá po šachovnici podle toho, jak zrovna potřebuje natáhnout stopáž. A jak plyne čas, nejspíš nás nepřekvapí, že se hlavní postava absolutně nevyvíjí. Na začátku je to egocentrický blbec a na konci je to… egocentrický blbec s trofejí.
Idolové: Poslední kolo je pro ty, co absolutně milují motorky a jsou kvůli nim ochotni sledovat v podstatě cokoliv, i reklamu na přípravky na prostatu. Případně pro nenáročné diváky, kteří chtějí jen vypnout a rádi sledují líbivé věci, tváře a těla. Tohle není podívaná s napětím Top Gunu nebo precizností F1. Tady se dočkáme jen záběrů, které postrádají jakoukoli vášeň nebo inovaci. Navíc délka přes dvě hodiny je vyloženě trestuhodná. Sledovat Edua, jak se znovu a znovu pokouší o vývoj svého charakteru a naráží přitom na limity scénáře, je vyčerpávající disciplína.
Otec se synem dohánějí ztracená léta.
„Snad řídíš líp než já tetuju…“
Fanoušci nahlédnou do zákulisí závodů.
Idolové: Poslední kolo / Ídolos
Idolové: Poslední kolo je pro ty, co absolutně milují motorky a jsou kvůli nim ochotni sledovat v podstatě cokoliv, i reklamu na přípravky na prostatu. Případně pro nenáročné diváky, kteří chtějí jen vypnout a rádi sledují líbivé věci, tváře a těla. Tohle není podívaná s napětím Top Gunu nebo precizností F1. Tady se dočkáme jen záběrů, které postrádají jakoukoli vášeň nebo inovaci. Navíc délka přes dvě hodiny je vyloženě trestuhodná. Sledovat Edua, jak se znovu a znovu pokouší o vývoj svého charakteru a naráží přitom na limity scénáře, je vyčerpávající disciplína.
- Hodnocení
