Film, který na loňském Festivalu francouzského filmu vzbudil dobré ohlasy, vstoupil do běžné distribuce.
Talentovaných fotbalistů pobíhá všude po světě spousta. Na nejvyšší úroveň se však řada z nich, svému potenciálu navzdory, bohužel nepodívá. Chybným krokem může být zbrklé podepsání první profesionální smlouvy, kdy vidina vysoce nadstandardního výdělku přebije všechno ostatní, nebo důvěra v nesprávného agenta, který kouká především na svoje vlastní zájmy, neboť do jeho kapsy při každém podpisu putuje tučná provize. V případě talentovaného osmnáctiletého borce Brahima Chekira je to ještě složitější, jelikož agenta mu v jeho případě dělá bratránek Mehdi – velice slušný člověk, který ctí rodinu a fair play. Jenže jeho příbuzný a klient v jedné osobě získá dojem, že jej v kariéře může mnohem dál posunout objevivší se agent jménem Francis, který je zkušenější a ve vyjednáváních mnohem nekompromisnější. To je samozřejmě fajn, jenom jestli zároveň taky není lhář a manipulátor.
Myšlenka dobrá, provedení jaksi pokulhává. Pro celovečerní hraný debut režisérky Camille Perton uvedené platí naprosto přesně. Častokrát se podivně odklání od hlavního tématu, které je přitom obrovsky nosné. Zavádí nás přece do zákulisí nejpopulárnějšího sportu světa! Nevýhoda může být, že si každý dokáže celkem dobře představit, jak taková vyjednávání probíhají. To kladlo na tvůrce velké nároky ohledně zachování autenticity, aby se do popředí nedostaly absurdní patos a tuctová klišé, přičemž obojí jsme kdysi viděli v úvodní části trilogie Góóól! (o těch zbylých dvou se raději nijak šířit nebudeme), která je trochu mylně považovaná za jeden z nejlepších filmů o fotbale, jaký kdy vzniknul. Volný hráč o něm vypráví vlastně jenom z části. Vždyť hlavního hrdinu na trávníku ani jednou neuvidíme! S balonem si pouze v jedné scéně krátce zažongluje, a později se vypraví na plácek s tvrdým povrchem k nezručně zinscenovanému pouličnímu zápasu. Každopádně tvůrce tohoto počinu zajímá především byznys.
Nelze se zbavit dojmu, že se Camille Perton musela od hráčů dozvědět spoustu zajímavých informací, z nichž si vybrala ty méně zajímavé a ty do příběhu zakomponovala.Autorka měla de facto všechny trumfy v rukách. Pochází z Lyonu, který má jednu z nejpropracovanějších fotbalových akademií ve Francii (proto se A týmu přezdívá Les Gones neboli Děti). Začala se zajímat o obchod s mladými hráči, kteří se chystali opustit mládežnické výběry, aby se přesunuli mezi dospělé. S řadou z nich mluvila osobně. Scény vyjednávání tak měly být ozdobou celého tohoto snímku. Přitom nezáleží na tom, jestli byla pro hlavního hrdinu ve hře možnost hrát za Nice či za Monaco. Jde spíše o obecný princip, než o poukazování na konkrétní kluby. Nelze se zbavit dojmu, že se Camille Perton musela od hráčů dozvědět spoustu zajímavých informací, z nichž si vybrala ty méně zajímavé a ty do příběhu zakomponovala. Vlastně to vypadá, že kdyby si žádný průzkum nedělala, dopadnul by výsledek pravděpodobně velmi, velmi podobně.
Úvodní scéna přitom maximálně navnadí. Kluci si prostě na ulici kopou do míče, kterým trefí auto s kouřovými skly. V něm se zrovna odehrává jednání, u kterého máme mít pocit, že jej vedou vysoce postavení fotbaloví bossové. Francis, kterého ztvárňuje Hollywoodem prověřený Édgar Ramírez, se rozhodně chce mít dobře, takže to hraje na všechny strany. Díky penězům z fotbalových dealů má pocit, že může úplně všechno, a tak kupříkladu neváhá nahý vylézt z bazénu a požádat tři zahraniční uklízečky o cigaretu. U Iliese Kadriho v roli Brahima je všechno jasné. V mnohém se neliší od řady svých vrstevníků, kteří chtějí prorazit. Film na ně přitom nenahlíží jako na namistrované frajírky – nejen viz scéna, ve které hlavní postava upřímně pogratuluje spoluhráči, který podepsal profesionální smlouvu dříve. Tohle asi jde tomuto dramatu přičíst ku prospěchu.
Volný hráč určitě nenudí, ale to nic nemění na tom, že měl díky tématu značný potenciál k tomu, abychom se dočkali několika velmi poutavých scén. Ty se mohly dostavit i po přesunu z Francie, kdyby se tak nestalo až příliš pozdě. Pointy o tom, že je třeba být obezřetný, že někdy není snadné rozpoznat, který krok bude doopravdy správný, a že pro peníze jsou lidé schopní (ne)udělat prakticky cokoli, jsou univerzální, tj. zdaleka se nevztahují pouze na fotbal. Volný hráč sice dokáže nedostatky expozice ve zbývajících dvou dějstvích dohnat, ale pořád můžeme mít pocit, že se režisérka a scenáristka v jedné osobě ani během předprodukce, ani během natáčení a ani během postprodukce nedokázala rozhodnout, co vlastně chce přesně filmem sdělit, takže některé sekvence a momenty zůstávají s otazníkem. Přesto budeme sledovat, s jakým tématem přijde příště a jak se jí podaří ho zpracovat.
„A máme teda chtít hlavně vyhrát, nebo vydělat?“
„Musíme si promluvit o Brahimovi.“
Není agent jako agent.
Volný hráč / Les arènes
Volný hráč určitě nenudí, ale to nic nemění na tom, že měl díky tématu značný potenciál k tomu, abychom se dočkali několika velmi poutavých scén. Ty se mohly dostavit i po přesunu z Francie, kdyby se tak nestalo až příliš pozdě. Pointy o tom, že je třeba být obezřetný, že někdy není snadné rozpoznat, který krok bude doopravdy správný, a že pro peníze jsou lidé schopní (ne)udělat prakticky cokoli, jsou univerzální, tj. zdaleka se nevztahují pouze na fotbal. Volný hráč sice dokáže nedostatky expozice ve zbývajících dvou dějstvích dohnat, ale pořád můžeme mít pocit, že se režisérka a scenáristka v jedné osobě ani během předprodukce, ani během natáčení a ani během postprodukce nedokázala rozhodnout, co vlastně chce přesně filmem sdělit, takže některé sekvence a momenty zůstávají s otazníkem. Přesto budeme sledovat, s jakým tématem přijde příště a jak se jí podaří ho zpracovat.
- Hodnocení
