Recenze: Demoliční četa vám nezmění život, ale spolehlivě vylepší večer

Proč je tohle bratrské pošťuchování tou nejlepší blbostí, kterou si dnes pustíte.

Upřímně? Když slyšíte, že Dave Bautista a Jason Momoa hrají v akčním filmu, který jde rovnou na streamovací služby, čekáte katastrofu, u které si budete chtít vypíchnout oči ovladačem ještě dřív, než skončí úvodní titulky. Jenže Demoliční četa je ten vzácný případ, kdy nás tvůrci chtějí skutečně pobavit. A tak, světe div se, tu máme podívanou, která je vtipná, brutální a našlapaná akcí i zvraty. Nesnaží se být přehnaně originální ani zachránit planetu, necílí na filmové ceny, je to prostě jen… zábava.

Máme tu dva nevlastní bratry, kteří se nesnáší. Teď jim záhadně zemřel otec, kterého nesnášeli taky, ale paradoxně je společné pátrání po domnělém vrahovi sblíží, protože o něčem ten film být musí. James (Bautista) je upjatý mariňák a milující hlava rodiny. Jonny (Momoa) je naopak neřízená střela, policista, jehož hlavní pracovní náplní je pití piva a zapomínání na narozeniny své přítelkyně. Tihle dva musí přijít na to, jak se jejich tatík zapletl do něčeho, co smrdí zkorumpovanými politiky a Yakuzou, a u toho Havaj trochu „přerovnají“…

Chemie mezi těmito svalnatými ikonami je boží. Momoa si svou roli “špatného bratra” vyloženě užívá a scénář mu v tomhle dává víc prostoru. Bautista mu skvěle sekunduje, i když jen s kamennou tváří. Jejich hádky nejsou jen scenáristická vata, je to upřímné vztekání dvou alfa samců, kteří mají nevyřešená traumata a jediný způsob, jak si říct „mám tě rád“, je prohodit toho druhého oknem, a tak se bratrská láska, pomalu vyplouvající na povrch, mění v regulérní demoliční práce.

Tady jde o to, že chceme vidět Momou a Bautistu užívající si svoje role, chceme vidět krev, akci, občas se upřímně zasmát a dostat příběh alespoň tak zajímavý, abychom zvládli neusnout v polovině.Režisér Soto má cit pro akci. Zapomeňte na zběsilý střih, ze kterého dostanete epileptický záchvat. Bitky jsou přehledné, tvrdé a občas příjemně groteskní. Užíváme si příjemnou “rodinnou” atmosféru i netradiční prostředí Havaje. A co si zas tak moc neužijeme? Na záporáky víceméně nezbyly nápady, a tak zaujmou spíše obsazením, než geniálním plánem na ovládnutí ostrova. Zase je ale třeba vážit si toho, že je vše o lokálních problémech, neřešíme rovnou záchranu celého světa, takže se snímek nedostává do nějaké absurdní trapnosti. Digitální triky občas vypadají, jako by je dodělávali o přestávce na oběd, ale o to tady nakonec vůbec nejde. Tady jde o to, že chceme vidět Momou a Bautistu užívající si svoje role, chceme vidět krev, akci, občas se upřímně zasmát a dostat příběh alespoň tak zajímavý, abychom zvládli neusnout v polovině. A tohle všechno klape na jedničku.

Čekali jsme vyčpělou béčkovou nudu, ale dostali jsme jízdu, která má koule, vtip a dva hlavní hrdiny, na které je radost se dívat. Demoliční četa vám nezmění život, ale spolehlivě vylepší večer. Ve výsledku je velkým překvapením pro fandy žánru a může zahřát u srdce především ty, kteří nejvíc milují osmdesátkové a devadesátkové akční komedie o dvou nesourodých parťácích.

„Pořád jsi jak malej!“