…ale stále to může být zábava!
Celkem ostrá a sexy výprava mezi studenty italské prestižní školy dokáže pobavit a zaujmout, ale má své mouchy. A jsou to takové ty tlusté, neskutečně otravné masařky. Nasadit si růžové brýle v tomto případě nestačí, budete potřebovat rovnou svářečskou kuklu, aby vás ta záře italského slunce a vybělených zubů neoslnila natolik, že přehlédnete díry ve scénáři. Všechno to přitom začíná až podezřele slibně, skoro jako by tvůrci první půlhodinu skutečně věděli, co dělají…
Seznamujeme se s June (Mia Jenkins), která se po tragické smrti bratra stěhuje do Milána. Působí jako docela příčetná lidská bytost, se kterou byste klidně zašli na kafe, pokud byste tedy stejně jako ona studovali na elitní mezinárodní škole, kde školné stojí víc než vaše ledvina. Dialogy mají ze začátku dokonce ten vzácný dar, že znějí jako skutečná mluva teenagerů. Postavy působí také autenticky: jsou sebestředné, přehnaně sebevědomé, mluví sprostě a řeší totální hovadiny. Prostě mládež.
Jenže pak se June začne zaplétat hned se dvěma kluky. Will (Luca Melucci) je „hodný kluk“, který cituje z Shakespeara, zatímco James (Pepe Barroso Silva) je ztělesněné nebezpečí s vizáží modela na spodní prádlo. A tady nás nadšení začíná opouštět. Naše racionální June, která se jinak chová jako rozumná holka, propadá Jamesovi. Chápeme, že chemie je prevít, ale scénář nám nedává jediný logický důvod, proč by mu June měla fandit. James se k ní chová jako toxický kretén, tahá ji násilím do klučičích šaten (kde June stihne prohodit památnou větu o spatření cizího přirození, která je vrcholem scenáristického umu) a celkově je to klasický arogantní frajírek. Nikdy nedojde k momentu, kdy by June odhalila jeho citlivé, laskavé srdce, nebo kdy by se James pod návalem jejích sarkastických poznámek začal měnit v lepšího člověka. Mia Jenkins táhne film s obdivuhodným nasazením a dává své postavě víc hloubky, než si zaslouží. James a Will jsou sice napsaní podle nějaké základní šablony hrdinů z romantické novely, ale dá se na ně alespoň koukat.
Atmosféra Milána je sice krásná, vizuál je vypucovaný jako boty italského elegána, ale pod nablýskaným zevnějškem je prázdno.Režisér Roger Kumble, který kdysi stvořil kultovní Velmi nebezpečné známosti, tady hraje úplně jinou ligu. Atmosféra Milána je sice krásná, vizuál je vypucovaný jako boty italského elegána, ale pod nablýskaným zevnějškem je prázdno. Spíše než romantiku můžete očekávat dost ostrý humor (třeba když June komentuje své šaty na večírek: “Mám strach, že mi vypadnou kozy!”), sprostá slova, rvačky a sexuální scény, které sice nejsou vyloženě o nahotě, ale jiskřivé jsou až až, takže se svou mámou nebo pubertálním potomkem byste je sledovat rozhodně nechtěli. Co ovšem diváka vytrhne z letargie víc než občasný MMA zápas, je naprosto nahodilá a nekonečně dlouhá gay erotická scéna jedné z vedlejších postav. Působí, jako by si produkce v půlce natáčení vzpomněla na kvóty o diverzitě. Nemá žádný vliv na děj, nemá kontext, prostě se to stane.
Největší škoda je, že film v druhé polovině úplně ztratí dech a začne se utápět v nelogických zvratech a patosu. Slibné vtipy a ty fajn dialogy z úvodu nahradí klišé o rozervaných duších a pomstě. Je to jako začít večer skvělým italským vínem a zakončit ho levnou vodkou v nonstopu v pět ráno.
Love Me, Love Me může být uspokojující guilty pleasure, takže pokud hledáte něco tak špatného, až je to dobré, a dokážete se obrnit extrémní dávkou tolerance k toxickému chování postav, proč ne. Nejvíce zábavy si asi užijí pubertální kamarádky, které se budou hašteřit, kterého kluka by si vybraly ony. Na druhou stranu, pokud jste rodiče citlivé dospívající dívky, tento film jí pravděpodobně pouštět nechcete. Snímek totiž nebezpečně normalizuje představu, že „zlí kluci“ jsou ti praví, a kdyby vám vaše dcera jednoho dne domů přivedla podobného Jamese, nejspíš by vás na místě kleplo. Je to film, který se musí konzumovat s nadhledem a vědomím, že skutečné vztahy a život, v Miláně i kdekoli jinde, vypadá úplně jinak.
„Láska se ve mně rozlévá jak moře, tak velká je a hluboká…“
„To je vopruz, být boháč!“
„Snad se mi máma nepodívá do mobilu.“
Love Me, Love Me
Love Me, Love Me může být uspokojující guilty pleasure, takže pokud hledáte něco tak špatného, až je to dobré, a dokážete se obrnit extrémní dávkou tolerance k toxickému chování postav, proč ne. Nejvíce zábavy si asi užijí pubertální kamarádky, které se budou hašteřit, kterého kluka by si vybraly ony. Na druhou stranu, pokud jste rodiče citlivé dospívající dívky, tento film jí pravděpodobně pouštět nechcete. Snímek totiž nebezpečně normalizuje představu, že „zlí kluci“ jsou ti praví, a kdyby vám vaše dcera jednoho dne domů přivedla podobného Jamese, nejspíš by vás na místě kleplo. Je to film, který se musí konzumovat s nadhledem a vědomím, že skutečné vztahy a život, v Miláně i kdekoli jinde, vypadá úplně jinak.
- Hodnocení
