Recenze: Triumf je sice bulharský, ale má dvě menší české spojitosti

Nedá se tvrdit, že by byla vyloženě dobrá zpráva, že absurdní příběh tohoto filmu není lokální, nýbrž univerzálně srozumitelný.

Na úvod bude dobré poznamenat, že Triumf je třetí částí velmi volné „novinové“ trilogie, takže k pochopení věcí netřeba vidět všechny tři. Na svědomí ji má režisérské duo Petar Valchanov a Kristina Grozeva. Předchozí části nesou názvy Lekce a Glory, přičemž obě běžely v našich kinech. A v případě Glory nutno podotknout, že je naprosto vynikající podívanou – jednou z těch úplně nejlepších, na které u nás bylo možné v roce 2017 vyrazit a která pak nepřekvapivě byla za Bulharsko vyslána do boje o Oscara. Nedává dobrý smysl, že se při svých obřích kvalitách nedostala ani do shortlistu. Spolu s Lekcí ji ke zhlédnutí nabízí platformy Oneplay a Edisonline. Triumf v České republice na stříbrném platně uvedený nebyl, přestože mu bulharská komise také věřila, že by minulý rok, tedy při sedmadevadesátém udílení, mohl zaujmout členy a členky americké Akademie filmového umění a věd natolik, že by to dotáhnul do finální nominované pětice. Aktuálně je pro zájemce a zájemkyně k dispozici na Maxu.

Takový Adolf Hitler byl pověrčivý šílenec, který se snažil vyhrát válku všemi reálnými i nereálnými prostředky. Pomatenců, kteří stáli v čele diktátorských/totalitních režimů, bychom dokázali jmenovat celou řadu. Když se v Bulharsku na začátku devadesátek zhroutil bolševický systém, dozvěděli se stále ještě iracionálně smýšlející vysoce postavení armádní důstojníci, že se na louce u vesnice Tsachirina zaručeně nachází mimozemská kvantová kapsle, jejíž nalezení by zajistilo této balkánské zemi neotřesitelnou pozici na mapě světa! Hledání mají na starosti dvě ženy s mimořádnými schopnostmi. Takovým se říká médium. Slava, mladší z obou žen, se točením kolem své osy dokáže dostat do jakéhosi transu, což je nezbytně nutné pro označení místa, kde má být kapsle zakopána. Pirina, neboli ta z obou žen starší, na sebe zase umí vzít úlohu hostitelky pro galaktickou bytost zvanou Yola, která má pro pozemšťany pochopení. Co se asi může stát, když mezi oběma začne stoupat rivalita?

Lekce, Glory a Triumf mají společné to, že námět k jejich natočení vzešel z novinového článku.Lekce, Glory a Triumf mají společné to, že námět k jejich natočení vzešel z novinového článku. Ve všech třech se také objevuje herečka Margita Gosheva (se Štefanem příbuzná samozřejmě není), jejíž Pirina bude pro mnohé v dobrém slova smyslu tragikomickou postavou. Ovšem pro ty, kteří podobnou lhářku, která zneužívá přehnané důvěřivosti slušných lidí, bohužel znali i v reálu, bude čistě jenom tragickou. V jejím případě to však není o tom, že by lhala pro svoje obohacení, pouze ji těší, že jí někdo naslouchá. A to až do té míry, že je fakticky středem pozornosti, která se přitom málokdy dostane těm, kteří vlastně nic neumí. Se Slavou to bude komplikovanější, protože u ní máme pádný důvod se domnívat, že doopravdy věří, že oplývá výjimečnými schopnostmi. Z psychologického úhlu pohledu jde o velice zajímavou figuru, byť spíše politováníhodnou. To znamená, že řadit Triumf čistě do komediálního žánru je to samé, jako tvrdit, že Terminátor je bezva western.

Sympatické na Triumfu je, že přichází s velmi nosnou zápletkou, která ani nevyžaduje multimilionový rozpočet. Bohužel, tvůrci tentokrát nedokázali rozlousknout klíč k tomu, jak ji optimálně rozvinout do podoby celovečerního filmu. Klidně bychom se vsadili, že ani nepátrali po žádných bližších informacích o tom, jak to těch cca pětatřicet roků zpátky všechno probíhalo. Jakoby jenom popustili uzdu svojí fantazii, díky čemuž budeme také svědky scén s válením sudů a tancováním, které nejsou zábavné, nicméně si u nich dovedeme představit, že by se k nim při takovém hledání s největší pravděpodobností rádi uchýlili mnozí naivní a pověrčiví důvěřivci, tj. nejen ti bulharští. Triumf s sebou zkrátka nese několik potencionálně velice nosných a silných bodů, jenže místo toho, aby se o ně pořádně opřel, jen obyčejně klouže po povrchu.

Triumf z obsahového hlediska zůstává celkem daleko za svým potenciálem, protože hledání vzácného artefaktu za účasti postav s takto svéráznými charaktery vskutku slibovalo mnohé. Z technického úhlu pohledu zaujme kamera, jelikož některými postupy dokáže umě zmírňovat tu dramaturgickou rozpačitost, kvůli které se nelze zbavit dojmu, že by si tahle zobrazená událost bývala s přehledem vystačila s krátkometrážní stopáží. Ale teď k těm dvěma menším českým spojitostem, které se konkrétně týkají obsazení a které můžou pro české diváky a divačky učinit tento projekt zajímavějším. Ministra obrany si totiž zahrál Ivan Barnev, kterého Jiří Menzel obsadil do role Jana Dítěte ve svojí adaptaci knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Pravda, v tomto případě se jedná pouze o cameo. Zato v úloze Slavy se přestavuje Maria Bakalova, která na sebe poprvé upozornila mezinárodní publikum V Boratovi 2 a ve výborném životopisném dramatu The Apprentice: Příběh Trumpa ztvárnila Ivanu Zelníčkovou. Triumf tedy v případě této bulharské herečky navzdory názvu rozhodně nebude nejzářivějším triumfem v její kariéře.

Proč asi zrovna takový výraz?