Survival thrillery bývají divácky vděčné, což by mělo platit i pro tento, který v polovině října vstoupil do českých kin.
Sežere vorvaň mladíka a mladík povídá … Tak může to znít jako vtip, ale Jayovi Gardinerovi do smíchu rozhodně nebude. Naopak má hned dva důvody k tomu, aby prožíval hluboký smutek. Zaprvé, zemřel jeho otec. Sice na něj byl hodně přísný a vůbec to s ním nebylo jednoduché. Ale chtěl, aby jeho syn sbíral zkušenosti a nebyl za neználka. Zvláště co se týče oceánu, protože tam se otec cítil jako doma. A odtamtud se taky už nevrátil. Jay se nechce smířit s tím, že otcova truhla byla na pohřbu prázdná, takže se vydá hledat jeho ostatky. Sice to připomíná tu historku o jehle v kupce sena, nicméně jemu to nevadí. Matce a sestrám, potažmo otcovu kámošovi, by to ale vadit mohlo, takže jim to radši neřekne. Velká chyba! Neboť nemnoho hodin poté zjistí, a to je zadruhé, co to přesně znamená, když má vorvaň hlad …
Stěny žaludku jsou příkré, kluzké, slizké a občas se velmi nepříjemně stahují.Ani cetologové by neměli radost, že si můžou vorvaně zmapovat takhle zevnitř. Než kořist stráví, nějakou dobu to trvá. Průšvih je, že vzduch z bomby taky nevydrží věčně. A možnosti jsou velmi omezené. Na jednu stranu může pomoc, že hostitel sežral i další živočichy (např. medúzku), nicméně v jiných případech to takový přínos nebude (oliheň). Stěny žaludku jsou příkré, kluzké, slizké a občas se velmi nepříjemně stahují. Obyvatelná je prakticky jen jediná část útrob. V hlavním hrdinovi se emoce mísí, což pro diváky tak docela neplatí. Naděje však umírá poslední. Tím spíše, že i v téhle maximálně komplikované situaci bude, o co se opřít.
Není to tak, že by Velrybí pád byl one man show pro Austina Abramse (kterého můžeme vidět v novém Resident Evilu, který se natáčel v České republice), jako je Vše je ztraceno one man show pro Roberta Redforda či 127 hodin pro Jamese Franca. Druhý jmenovaný počin vzniknul podle memoárové knihy Arona Ralstona. Velrybí pád má svůj původ ve fiktivním románu Daniela Krause, který se s režisérem Brianem Duffieldem postaral i o scénář. Nutno dodat, že se při sledování nelze zbavit dojmu, že tenhle příběh na stránkách knihy prostě nemůže optimálně fungovat! Vizuální stránka je totiž přece naprosto zásadní, protože zdaleka ne každý má optimální představivost a výtečný přehled o tom, jak to vypadá v břiše vorvaně, i kdyby to autor v knize popsal sebelíp.
Průběžně se vracíme zpátky do doby, kdy byl Jay o něco mladší a jeho otec ho učil všechno, co se mu teď při snaze dostat se na svobodu bude hodit. Tehdy byl ve věku, kdy považoval učení se nových věcí za ztrátu času a radši kupříkladu s kámoši vyrážel do uměle vybudovaného vodního světa, než aby se zajímal o ten reálný, která z různých úhlů nepřestává fascinovat. Přesto evidentně poslouchal, co mu otec říká. Takže John Brolin tady nemá pouhé cameo, ale plnohodnotnou a vlastně naprosto klíčovou roli. Na rozdíl od Elisabeth Shue (ztvárňuje Jayovu matku), na kterou si jistě dobře pamatují všichni fanoušci filmu Karate Kid a která se po čtvrt století od povedeného Muže ve stínu znovu setkává před kamerou s Brolinem, a od Jane Levy (Jayova sestra), kterou pro změnu proslavily počiny Smrt ve tmě a remake kultovního hororu Evil Dead.
Velrybí pád je áčkově zpracovaný film, přestože jeho zápletka možná na první pohled může působit jako béčková. Veškerá produkční úskalí se podařilo překonat, protože natáčení nebylo až tak jednoduché, jak to v kině teoreticky může pro někoho vypadat. Oproti ostatním kytovcům, kteří nemají až tak velký jícen, je vorvaň skutečně jediný, kdo dokáže reálně pozřít dospělého člověka. Jedná se o věc, která se zatím nikdy nestala, nicméně stát by se mohla. Podobné projekty nepochybně už v minulosti vznikly, takže se nabízí otázka, jestli se vůbec dá takový příběh s očekávaným zpracováním ohodnotit nejlepším hodnocením. Faktem zůstává, že Velrybí pád už lépe asi opravdu zpracovat nešlo. A to nejen díky samotnému boji o přežití, nýbrž i díky vztahu otec-syn, jelikož ten oproti řadě jiných bijáků nepůsobí přehnaně sentimentálně nebo pateticky.
Otec neuměl vysvětlit, že to všechno myslí dobře.
Potápět se bez rukavic fakt není dobrý nápad.
Kamarády je zjevně možné si najít i uvnitř vorvaně.
Velrybí pád / Whalefall
Velrybí pád je áčkově zpracovaný film, přestože jeho zápletka možná na první pohled může působit jako béčková. Veškerá produkční úskalí se podařilo překonat, protože natáčení nebylo až tak jednoduché, jak to v kině teoreticky může pro někoho vypadat. Oproti ostatním kytovcům, kteří nemají až tak velký jícen, je vorvaň skutečně jediný, kdo dokáže reálně pozřít dospělého člověka. Jedná se o věc, která se zatím nikdy nestala, nicméně stát by se mohla. Podobné projekty nepochybně už v minulosti vznikly, takže se nabízí otázka, jestli se vůbec dá takový příběh s očekávaným zpracováním ohodnotit nejlepším hodnocením. Faktem zůstává, že Velrybí pád už lépe asi opravdu zpracovat nešlo. A to nejen díky samotnému boji o přežití, nýbrž i díky vztahu otec-syn, jelikož ten oproti řadě jiných bijáků nepůsobí přehnaně sentimentálně nebo pateticky.
- Hodnocení
