12 let v řetězech / 12 Years a Slave – recenze

[singlepic id=6511 w=200 h=200 float=left]160 let pouze v knize…
 
Američané si v kinematografii posledních let opakovaně připomínají svoji otrokářskou minulost, potažmo diskriminaci černochů, která na vysloveně brutální utlačování navazovala. Ať už se různorodá dramata pokoušela zachytit souboj rasistů se svobodomyslnými lidmi z pohledu politického nebo kýčovitě akčního, vždy v nich chyběla opravdovost dlouhodobého života samotných otroků. Stokrát tuto chybu dokáže napravit 12 let v řetězech, nepřikrášlená autobiografie do otroctví uneseného houslisty Solomona Northupa.

Nešťastný Northup (Chiwetel Ejiofor) byl pod příslibem výnosné zakázky zlákán dvěma podvodníky (Scoot McNairy a Taran Killam), kteří jej ovšem jako údajného uprchlého otroka jménem „Platt“ poslali na nechvalně známé jižanské plantáže. Ejiofor ztvárňuje zcela určitě výjimečného člověka, ale trochu jinak, než bychom očekávali od „hrdiny“ příběhu. Solomon / Platt se důstojně vzpírá svým únoscům. Bohužel rychle pozná, že mu to není nic platné, tak se naučí říkat to, co se od něj jako od otroka očekává. Zůstává mu však vzpomínka na rodinu i vůle svobodného civilizovaného člověka. Snaží se vzdorovat, někdy dokonce dostat na svobodu, jenže příležitostí je zoufale málo.

Scény despocie a nespravedlnosti rvou srdce.Ejioforův pokus vystihnout rozpor mezi jednáním na veřejnosti a skutečnými pocity se setkal s nezpochybnitelným úspěchem, ale souvisí nutně s postavou, jež po 90 % času musí zůstat pasivní. Alespoň co se týká bezprostřední akce, jelikož Solomon na vlastní kůži zažívá něco, co je nesnesitelné i pro lidi, kteří v takových podmínkách prožili celý svůj život, natož pak pro unesené jako je on. Scény despocie a nespravedlnosti bez jakéhokoliv přehánění rvou srdce. Přimějí nás pomyslet na otroky ve skutečné tragické historii a na bezpočet osudů podobných tomu Northupovu.

Neštěstí musíme vnímat také díky emocím ženských postav. Naše sympatie si získávají upřímné výpovědi Elizy (Adepero Oduye) a Patsey (Lupita Nyong’o). Zvykejte si, že bílí herci nebudou ukazovat své postavy v nejlepším světle, aspoň ne do doby, kdy svých pár replik pronese Brad Pitt. Benevolentní otrokář William Ford se ukáže a zmizí, takže Benedict Cumberbatch tentokrát nenechá vyniknout svým hlasovým nuancím. Pokud z někoho mrazí, je to pozdější Northupův vlastník, tyran Edwin Epps (Michael Fassbender), muže ovládaný primitivními impulsy, představující krajní ohrožení pro svoje podřízené… Bohužel pro ně žije v zřízení, které mu umožňuje si s otroky dělat cokoliv. Sarah Paulson jako Edwinova manželka Mary ztělesňuje to samé, jen v sofistikovanějším vydání – ke krutosti není třeba otevřeného hněvu, aby nám byla odporná.

Aniž bychom se pokoušeli o agitaci, docházíme ke zjištění, že padouchem není nějaká konkrétní osoba, ale spíš systém, jenž toleruje sadismus, pokud je nasměrovaný směrem k „deklasovaným“. Vždy se totiž najdou ti, z nichž možnost legálního násilí vytáhne to nejhorší. Režie Steve McQueena se nepokouší o obzvlášť převratné postupy, spíš bombarduje diváka syrovým dějem. Na plátně se odehrává malý výsek z neradostných lidských životů a hlavní hrdinové by klidně mohli být bezejmenní. Filmu se podařilo za skutečné protagonisty i antagonisty dosadit lidské emoce.
 
 

„Vlastně budeš věšákem i na tu kostkovanou čepici.“

[singlepic id=6527 w=400 h=300 float=center]
 
 

Pan Epps bičuje, jen když je v dobrém rozmaru.

[singlepic id=6530 w=400 h=300 float=center]
 
 

„Buďte vděční, že vás nepřevážely necky jako Amistad.“

[singlepic id=6523 w=400 h=300 float=center]