Zimní příběh / Winter´s Tale – recenze

„Co když hvězdy nejsou tím, co si myslíme?“
 
 
Pokud jde o žánrové zařazení, je Zimní příběh „fantastický“ jako málokterý ze snímků poslední doby situovaných daleko od Středozemě. Ve smyslu kvality to s ním bude mnohokrát složitější…

Ze stránek třicet let staré knihy Marka Helprina k nám přichází drobný zlodějíček Peter Lake (Colin Ferrell), jehož život v New Yorku raného 20. století, ač to sám neví, je od počátku spojen s vážně nemocnými lidmi. Sotva, co ještě v plenkách pronikne do země svobody, opustíme jej a znovu nalezneme v době, kdy utíká z gangu násilnického Pearlyho Soamese (Russell Crowe). Peter díkybohu nalezne útočiště u rodiny Beverly Penn (Jessica Brown Findlay). Mezi ním a dívkou vzniká láska podobná možná světlu, které údajně pojí vše ve vesmíru dohromady. Jenže jeho milá umírá na tuberkulózu a Soames zastupuje na Zemi temné síly připravené zastavit jakýkoliv blahodárný zázrak, zatímco Petera a Beverlyho chrání pouze zvláštní duch v podobě bílého létajícího koně Athansora (hřebec Listo).

Nejspíš jste už slyšeli tezi, podle níž v žádném umění nezáleží ani tak na ideách, ale spíš na jejich praktickém provedení. Komplikované to pak mají na každý pád podobné fantastické příběhy, jejichž provedení je v jednu chvíli přijatelné a v té další sklouzne do trapné polovičatosti, jelikož o to větší výhrady můžeme mít vůči exotickému a nerealistickému námětu.

Slavný producent a scénárista Akiva Goldsman poprvé na svůj film dohlížel také jako režisér a jeho výsledky jsou zajímavě rozporuplné. Na jednu stranu se mu povedlo připravit kouzelnou atmosféru plnou maskovaného nadpřirozena i poetických hlášek o světlu, hvězdách a spřízněnosti lidských osudů, ale jen málokdy dokáže zaujmout příběhem. Postavy si buďto sdělují své city, bloumají nad nesmrtelností chrousta nebo utíkají před záporáky pomocí opakujícího se deus ex machina. Jak vlastně fungují zdejší metafyzické vztahy, to nám jen po kusých informacích vysvětlují právě padouši, případně musíme dát na spekulace lidí, kteří se snaží uhodnout smysl tajemných událostí.

Nesmím v sobě nechat zvítězit cynika a nezbývá mi než ocenit Findley i Farella. Nejenže každý z nich dává najevo opravdově vyznívající pocity, ale spolu mají navíc nepopiratelnou chemii. Tím pádem přimhouříme oko nad tím, že jejich postavy mají místy kvalitu leporela pro dospělé. Totéž platí i o Soamesovi, jehož Crowe už není schopen svou teatrálností zachránit. Temnou stranu lépe reprezentuje Will Smith jako emocionální i racionální Lucifer (pozor na obvinění z rasismu!).

Hezky se na to kouká, o něco hůře se o tom přemýšlí.Z romance se nestane žádná selanka, naopak věci naberou zajímavý kurz, když se ocitneme v moderní době (je to na dlouhé vyprávění) a zjistíme, že důležitá stopa z minulosti znamenala něco úplně jiného, než jsme si celou dobu mysleli. Vlastně, ledacos znamenalo něco úplně jiného. Těch změn je tolik, až to najednou není jen zvrat, jako spíš naprosté přesměrování děje do oblasti, kde už je možné naprosto vše. Jako by nás v tom na konci děje utvrzoval monolog, jenž by mohl prostě konstatovat, že boží cesty jsou nevyzpytatelné. Hezky se na to kouká, o něco hůře se o tom přemýšlí.

Autor předlohy je stále mezi námi a obávám se, že s výsledkem nebude moc spokojen. Nedá mi to a musím vzpomenout předloňský Atlas mraků od sourozenců Wachovských. Stejně jako ono dílo je Zimní příběh dojemný a výrazný svým ztvárněním střetu lásky a nenávisti napříč věky. Bohužel, také není moc dobrým příkladem srozumitelného filmového vypravěčství.
 

„Toto je můj Pes východu. Udělal ze sebe koně, aby nemusel chodit na vodítku.“


 

„Jsem agent P. Mám za úkol vyšetřit vaše spojení s hvězdami a údajné paranormální schopnosti.“


 

Láska za časů tubery.


 

65%

Zimní příběh / Winter´s Tale

Autor předlohy je stále mezi námi a obávám se, že s výsledkem nebude moc spokojen. Nedá mi to a musím vzpomenout předloňský Atlas mraků od sourozenců Wachovských. Stejně jako ono dílo je Zimní příběh dojemný a výrazný svým ztvárněním střetu lásky a nenávisti napříč věky. Bohužel, také není moc dobrým příkladem srozumitelného filmového vypravěčství.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací