Vampire Academy – recenze

„Divný je na nás slabý slovo.“
 
 
Schválně… Myslíte si, že na základě fantasy série, jejíž název byl u nás v knižní podobě překládán jako „Vampýrská akademie“, vzniklo ve filmu něco hodnotného? A je vůbec fanoušek této řady schopen objektivně posoudit takový pokus? Na druhou otázku odpovídám: jednoznačně ano, jinak bych se o to s čistým svědomím nepokoušel. Co se týče té první: ano, my, příznivci spisovatelky Richelle Mead jsme získali nějaký kvalitní materiál. Jen se k němu není tak úplně jednoduché dobrat…

Možná si vzpomínáte na určité obtíže, které nikdy neopustily kinematografické ztvárnění Harryho Pottera. I ten nejslabší režisér dokázal zachytit magickou atmosféru, ale ze scénářů pokaždé vypadly elementy, které byly v tu chvíli pokládány za „zbytečné“, a tak bohužel vznikaly mezi jednotlivými částmi rozpory, či spíše spousta neobjasněných motivů.

Daniel Waters se při psaní VA uchýlil k druhému extrému, poněvadž nechal postavy mluvit v neustálé expozici. Poprvé to pořádně zaskřípe, když si Rose Hathaway (Zoey Deutch) a Lissa Dragomirová (Lucy Fry) řeknou, jak už je to dlouho, co společně uprchly z Akademie sv. Vladimíra. Detailní vysvětlování je asi ještě užitečné, když musíme pochopit rozdíl mezi mírumilovnými upíry Moroji, jejich strážci Dhampýry a krvelačnými Strigoji. Jenže protagonisté i antagonisté občas mluví tímto stylem skoro až do konce snímku. Přímo z toho cítíme úzkost scénáristy, snažícího se ujistit, že všechno chápeme, místo abychom s nadšením sledovali příběh.

Danila Kozlovskij potvrzuje, že byl správnou volbou.Dlouho asi zůstaneme na vážkách, pokud jde o značně smíšené výkony herců. Zoey Deutch skutečně vystihuje literární předobraz své hrdinky se smyslem pro přátelství ale manýry normální puberťačky a přidrzlým postojem zpochybňujícím autority. Danila Kozlovskij zase potvrzuje, že byl správnou volbou na dhampýrského strážce Dimitrije Belikova, stoického akčního hrdiny, jenž má kromě svalů i silného ducha. Vícero tváří předvede Gabriel Byrne. Přirozený aristokrat s úspěchem dodal eleganci Viktoru Daškovovi, umírajícímu vznešenému Moroji. Leckde to ovšem dře… Lucy Fry jako Lissa se sice sugestivně vciťuje do deprimované osoby, jenže je jinak příšerně nezajímavá, takže s ní jen těžko soucítíme. Vedlejšími postavami scénář poměrně mrhá a jejich představitelé, například jindy nepřehlédnutelná Olga Kurylenko, tak přicházejí nazmar.

Možná si říkáte, že při střetu se zlými upíry přece musí dojít na fantastické souboje. Je pravda, že scénárista a jeho bratr – režisér Mark Waters – dokonce posílili přítomnost Strigojů v příběhu, čímž předznamenali děje následujících dílů série. Naneštěstí, akce odpovídá většinou televizním standardům. Částečně díky povaze námětu nemůže snímek akci ani příliš zdůrazňovat.

Snad pro větší stravitelnost naopak posiluje komediální stránku a zapomíná na hranici únosnosti (přece jen, hned dva žerty o Twilight sáze jsou trochu moc), ale to není ničím oproti středoškolskému dramatu. Neznalci knihy budou rozpačitě čekat, jestli se děvčata utkají s někým významnějším, než jsou otravná spolužačka Mia Rinaldi (Sami Gayle) a její sexuchtiví pochopové. Upřímně řečeno, předloha se potýkala s podobným problémem. Zde jej zhoršují představitelé jak kamarádů, tak „tyranů“ (i když možná ne samotná Gayle). Lépe by se vyjímali ve špatných hororových parodiích, jakými se staly poslední díly Scary Movie.

Celá struktura filmu tedy jen velice špatně drží. Podkopává ji také podivná návaznost scén, mezi nimiž se člověk nevyzná, co má vlastně považovat za důležité. Přesto bratři Watersovi zaujali pozoruhodným hlavním příběhem bohatým na záhady. Škoda, že jedna z nich byla vyřešena možná až příliš brzy.
 

„Lisso, tohle je důležité. Studuje na vaší akademii černý upír předvádějící zvukové efekty?“


 

„To se z mejch učitelů dřív stanou Strigojové, než abych já odmaturovala.“


 

Draco Malfoy si po diskreditaci rodiny nechal změnit pohlaví.


 

55%

Vampire Academy

Celá struktura filmu tedy jen velice špatně drží. Podkopává ji také podivná návaznost scén, mezi nimiž se člověk nevyzná, co má vlastně považovat za důležité. Přesto bratři Watersovi zaujali pozoruhodným hlavním příběhem bohatým na záhady. Škoda, že jedna z nich byla vyřešena možná až příliš brzy.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací