Noe / Noah – recenze

[singlepic id=6786 w=200 h=200 float=left]„Čas na milosrdenství skončil!“

Starý materiál je smíchán se zajímavými novátorskými nápady v převyprávění, jež si režisér Darren Aronofsky uchystal na biblický příběh potopy světa. Vzhledem k sakrální povaze věci, je z vyprávění cítit přirozená úcta, a proto na nás přijdou pochyby, jestli bude líčení stravitelné také pro někoho jiného než pro skálopevné věřící.

Sluší se však poznamenat, že ačkoliv dílo respektuje atmosféru a základní obsah starozákonního líčení, můžete jej dlouho chápat prostě jako mytologický epos a nemusíte se ohlížet na to, jestli někdo v současnosti těmto legendám věří. Nicméně z nedělní školy neutečete úplně, jelikož židovsko-křesťanskou mytologii jen těžko zbavíte její didaktiky. Noe (Russell Crowe) sice nerozumí okamžitě svému úkolu, ale jakmile mu je vysvětlen, představí před něj Bůh – pardon – „Stvořitel“  hotovou věc a prostředky k uskutečnění svého plánu se zjevnou motivací a všemocnými prostředky. Nejenže z literatury víme, jak to všechno dopadne, je nám navíc zatěžko nechat se pohltit příběhem, jehož hladký průběh tak pečlivě zajišťuje síla ovládající celý vesmír.

Bájeslovný obraz je vystavěn na odpovídajících základechTo neznamená, že by Aronofsky nepřidal originální kontext. Stručné představení Noema, jak jej známe z Písma svatého, bylo rozšířeno o drsné střety mužovy rodiny s národem Kainových potomků, kteří dokonce hlavnímu hrdinovi zavraždili otce Lámecha (Marton Csokas), ale na rozdíl od Conana nebo Mila z Pompejí se slavný patriarcha nestane ani na moment gladiátorem… Dobře, je to klišé, ale  podtrhuje to pokračující zkaženost civilizace a Noemův odpor k ní. Z nepřátelského národa nemuselo vzejít mnoho konkrétních  postav, aby se v plné hrůze ukázala bestialita těchto kořistníků. Bájeslovný obraz je tedy vystavěn na odpovídajících základech. Zbývá dořešit, jestli je dobře odvyprávěn.

Scénáři škodí to samé co konceptu, tedy bázlivý religiózní úhel, kvůli němuž protagonistům před potopou nezbývá než přijmout svůj úkol (či proti němu jen okrajově reptat) a antagonistům než zasívat chaos a marně se pokoušet boží vůli vzepřít. Nerad to říkám, ale příprava na konec světa umí být místy nezáživná. Samotná interakce postav je ovšem velmi přirozená a nepřekvapím vás, když za to poděkuji hlavně hereckým hvězdám. Rusella Crowa se zmocňuje zvláštní exaltovanost, jež ovšem vede pouze k odhodlání napravit přirozený řád. Což v ději vede k přirozeným otázkám souvisejícím s náboženským fanatismem. Co vlastně ta povinnost zahrnuje a kam až můžeme zajít při jejím plnění?

Zajímavého moudrého starce s důstojností i vlídnou tváří představuje Anthony Hopkins jako Metuzalém a „mladou generaci“ nejprocítěněji zastupuje Emma Watson v roli Noemovy adoptované dcery Ily. Tolerovatelní jsou i představitelé jeho manželky Naameh (Jenniffer Connelly) a synů (Douglas Booth, Logan Lerman a Leo McHugh Carroll), byť se jejich diskuze postupně stáčejí na otázky plození a tyto scény se jistě dočkají mnohých parodií. Ray Winstone jako hlavní záporák Tubál-Kain určitě nepostrádá silnou osobnost a slouží jako dobrý kontrast vůči Neomovi se svými názory, čím má vlastně člověk být. Většina jeho hlášek je však obvyklým padoušským standardem.

Výprava a zvláštní efekty jakoby se snažily o propojení různých ér kinematografie a výsledkem je něco mezi příjemným retrem a zfetovaným Karlem Zemanem. Za celkem příjemný a vizuálně neotřelý nápad mohou být považováni ohromní andělé uvěznění v kamenných tělech, ale menší rozpaky by mohly vyvolat záběry z Edenu, Noemovy vize i zrychlené ukázky stvoření a přeměny světa. Faux-paus jsou možná nejvíc znát na záběrech jinak realistických objektů, tj. zvířat, ať už v momentech nástupu do archy nebo letu slavné závěrečné holubice.

Nejsilnější částí příběhu je bezpochyby poslední třetina, v niž se dočkáme uspokojivé bitvy a také přislibované potopy světa. Na plavidle se do popředí dostávají Noemovy vnitřní konflikty, otázka interpretace složitého úkolu, viny a hlavně, kdy je na lidech třeba hledat to špatné a kdy to dobré. Jak nešťastné, že i do těchto okamžiků musel být propašován další akční klimax.

Na Noemovi se toho dá najít hodně nedodělaného, nemá cenu jej vynášet do nebes. Stvořiteli je ale třeba děkovat za jeho filosofickou rovinu  a základní myšlenku, že lidstvo má snad naději do budoucna, navzdory svým mnohým chybám. Nemusíte věřit v nic nadpřirozeného, stačí, když se jím necháte inspirovat k lásce a nesobectví.
 
 

Sen všech zvěstovatelů Apokalypsy – „Já vám to říkal.“

[singlepic id=7490 w=400 h=300 float=center]
 
 

„Stvořitel tě možná jen chtěl dokopat k starci, nevděčníku.“

[singlepic id=7481 w=400 h=300 float=center]
 
 

Není divu. Noemovi jsou poslední vegetariáni v kraji.

[singlepic id=7497 w=400 h=300 float=center]