Domov / Hemma – recenze

Vítěz GrandPrix Febiofestu vypráví o osamělosti.
 
 
 
Po zhodnocení všech stěžejních filmů z Febiofestu vám jako třešničku na dortu dlužíme titul, jenž se nejvíc zalíbil zdejším porotcům. Když jsem nakráčel do kina s příslibem dosud neznámého snímku, dostalo se mi alespoň ujištění, že mne čeká ověřená kvalita. Nemusíme pátrat dlouho, abychom zjistili, proč švédsko-islandský Domov sklidil ovace. Skrze extrémní příklady se citlivě zaměřuje na obtížně řešitelnou situaci, do níž se můžeme dostat různými způsoby. Stará Frida (Anita Wall) zůstane zdánlivě sama na světě, když její manžel zemře. Díky pozvánce na pohřeb se o své babičce dozví sedmadvacetiletá chorobně uzavřená Lou (Moa Gammel). Její stav není nikdy pojmenován, ale vzhledem k nezájmu o většinu lidí v okolí a lehké problémy s porozuměním konverzaci, je nejpravděpodobnější Aspergerův syndrom. Frida se kdysi ve zlém rozešla s její matkou, ale nyní chce, aby u ní Lou žila. Kromě toho svou domácnost začne sdílet i s předpubertálním Tomem (Erik Lundqvist), chlapcem bez přátel i úspěchů ve škole.

Kuriózní sestava vzbuzuje úsměv.Takže tu na jedné hromádce máme „bláznivou“ důchodkyni, sociální autistku a mladistvého outsidera. Kuriózní sestava vzbuzuje úsměv, ale komediální aspekt se snoubí s úporným snažením protagonistů najít lék na svoje zoufalství nebo v případě Lou dlouhou cestou z nekonečné zmatenosti a vzrůstající vůlí někde zakořenit. Hochovi i mladé ženě pomáhá Henrik (Simon J. Berger), sympatický muž z knihovny, díky němuž možná Lou objeví cennost lásky a Tom něco, v čem by vynikal.

Jedinečnost jako takovou ovšem předvádějí všichni čtyři herci a posouvají své role od zábavného vyznění k mírně tragickému, na každý pád však konstruktivnímu. Jak už tomu u severské filmařiny bývá, režisér (Maximilian Hult) se umí spokojit s prostým realistickým základem pro kouzelné kreace. Svou cenu si Domov určitě zaslouží a doufám, že co nejvíce lidem pomůže nalézt mír v duši.
 
 

„Nesmím manžela vykopat…“

„Škola nebyla dobrá pro jeho sebevědomí…“

„Tak to má být můj nový dědeček?“