Ondine – recenze

Bylo nebylo…
 
 
Těmito slovy začíná hlavní hrdina Syracuse (Colin Farrell) vyprávět příběh své malé dcerce Annie (Alison Barry) při lékařském sezení. Jedná se o pohádku, kdy osamělý rybář nalezne ve svých sítích mořskou vílu – Selkie. Samozřejmě se nejedná jen o pohádku, ale o skutečnost. Syracuse opravdu krásnou, ale téměř polomrtvou dívku z moře vylovil. Žena tvrdí, že si nic nepamatuje a pojmenuje se Ondine (Alicja Bachleda). Nikdo mu nevěří. Všichni mu říkají Cirkus a kvůli jeho alkoholové a bouřlivé minulosti mu přiklepli roli místního šaška. Ondine sebou ovšem přináší nejen štěstí, ale i temnotu a strach.

Film se odehrává v Irsku a Colina Farella, který se zde narodil, scénář velmi zaujal. Slavnou a známou tvář by tedy snímek měl. Naopak do role Ondine, režisér Neil Jordan obsadil nepříliš známou a éterickou polskou herečku Alicji Bachledu. I když několik filmů na svém kontě již Alicji má. Zaznamenat jste ji mohli například ve snímcích Pan Tadeáš, Letní bouře nebo (Ne)lidský kšeft. Irsko jistě každého zaujme svoji malebnou, ale drsnou krajinou. Ve filmu si jí užijete do sytosti.

Celkově film působil velmi pochmurně a melancholicky. I romantika v něm byla taková „smutná“. Chvílemi se Ondine vydává za pohádku a chvílemi za temné drama. Tato schizofrenie mi nepřišla příliš zdařilá. Neříkám, že film má mít jen jednu tvář. Naopak. Ale zde mi to přišlo nepatřičné. Celkově mám asi tento pocit: Po neustálém útoku na city a navození lehké deprese, je vše zazátkováno cukrkandlovým špuntem. Asi mi tento snímek moc nesedl. Doménou Ondine je zajisté již zmíněná krajina, ale i herecké výkony snímku přidávají na kráse.

Ondine se jistě bude vyjímat na nosiči DVD či Blu-ray. Podzimní déšť, pochmurná nálada a v rukou šálek irské kávy v teple Vašeho domova – to je to pravé pro tento film.
 

Otcovská láska je nezlomná.

Půvabná, ale smutná kráska.

Syracuse nevěří svým vlastním očím.