Roman Skamene šel zase vekslovat.
Přinášíme vám třetí rozhovor ze série interview s tvůrci a herci filmu Bony a klid 2. Tentokrát jsme pro vás vyzpovídali Romana Skamene. Pokud chcete vědět, co ho rozzuří do běla nebo co si koupil za bony v Tuzexu, začtěte se do následujícího článku.
Červený koberec: Původní film Bony a klid se odehrával v tehdejším totalitním Československu. Jaký máte na tento režim, který vlastně vygeneroval bony, názor?
Roman Skamene: Myslíte na komunisty? Jsem zdravý, myslící člověk, a tak nemá cenu o komunistech vůbec mluvit. Například taková Venezuela, tam si také chtěli udělat komunismus a už nemají ani toaletní papír. Nebo Severní Korea, Kuba, tam jezdí padesát let staré „ameriky“. To je komunismus. Všechny komunisty na rok na zkušenou do Severní Koreje!
Červený koberec: Bylo spravedlivé, že měli k zahraničnímu zboží přístup jenom někteří?
Roman Skamene: Všechno bylo strašně drahé. Při platu 800 korun, jeansy za 3 000 Kč. Tak to ty komunistický k…… dělaly. Já, když se začne mluvit o komunismu, tak se strašně rozčílím.
Červený koberec: Když vezmeme dnešní snadný přístup ke zboží a skoro nemožný přístup v minulosti. Jak si myslíte, že to ovlivňuje člověka? Jeho morálku?
Roman Skamene: Ovlivnilo to jenom nás starší. Mnozí z nás vzpomínají na tu dobu v dobrém, protože člověk neměl starosti (daně, hledání práce…). Svým způsobem se o vás postarali. Každý musel pracovat, jinak šel do basy. Ale věděli o vás úplně všechno. Teď je svoboda, člověk si může vybrat, zda chce nebo nechce pracovat. Mnohým se nechce, ale jsou regiony, kde ta práce skutečně není – to nemůžu popřít. Nebyl žádný výběr zboží, dokonce ani žádné zboží nebylo. Já jsem jel pro dětský kočárek až do Mělníka a třeba pákovou baterii do koupelny jsem sháněl měsíc. Sami komunisti měli všechno, protože jim to vozili ze Západu. Ale teď mají všichni všechno, akorát je to drahý. Banány, melouny jsou pořád, to dřív bylo nemyslitelné.
Červený koberec: Když se zaměříme přímo na film Bony a klid 2, co Vás přimělo přijmout roli v pokračování?
Roman Skamene: Ježíšmarjá, vždyť to je moje dítě. Já už jsem na tom makal před patnácti lety! Byl jsem za Radkem Johnem, sháněl jsem peníze a sponzory, telefonoval jsem, zhubnul jsem deset kilo… A je to tady! Hlavně, že to dobře dopadlo.
Červený koberec: A co osud Bínyho?
Roman Skamene: Já o obsahu moc mluvit nemohu. Ale z té partičky veksláků, kteří jsou teď bohatí, jsem já chudý. A proč? Protože jsem tu změnu nezvládl.
Červený koberec: Jaká byla nejtěžší překážka, se kterou jste se při natáčení musel vypořádat?
Roman Skamene: S textem, protože na to bylo strašně málo času. Místo zhruba 30 dnů jsme točili pouze 20. Nebyl prostor pro improvizaci, proto jsem se musel všechno učit doslova zpaměti. Jinak tu postavu mám v těle.
Červený koberec: A poslední otázka, co jste si Vy osobně koupil za bony, tuzexové poukázky?
Roman Skamene: Vyveksloval jsem nějaké bony na rifle. A když jsme měli malé dítě, tak jsem koupil flaštičku na mléko s ouškama. Pamatuji si, že když jsem šel pro ni do Tuzexu v Palackého ulici, tak tam stály dvě slečny a povídaly: ‚Hele, Skamene! Už jde zase vekslovat!‘ (smích)
