Doupě / Brick Mansions – recenze

Kdo je tu skutečný póvl?
 
 
 
Jako plnohodnotné rozloučení se zesnulým Paulem Walkerem je Doupě víc než dostačující a vzhledem k hercovým nejproslulejším rolím také nadmíru odpovídající. Jeho polda Damien Collier touží pomstít svého otce, k čemuž je třeba zlikvidovat jednoho z největších bossů obřího izolovaného ghetta v Detroitu. Šanci na uskutečnění vytoužené pomsty mu k jeho nelibosti poskytne Lino (David Belle), muž z opačné strany zákona. Damien musí pochopit, že všechno není úplně černobílé.

Příběh remaku následující svůj deset let starý vzor – francouzský snímek Okrsek 13 – začíná pranicemi o zásilky drog, ale postupně přerůstá ve snahu zachránit nevinné životy, neboť  místní kingpin Tremaine (RZA) se zmocnil  neutronové bomby. Náš známý rapper je takříkajíc ve svém živlu. Vizáží se kromobyčejně hodí do světa, kde člověk k přežití potřebuje obhroublost doplněnou vychytralostí. S Walkerem nebo Bellem se tak nepobavíme, oni jsou zkrátka dvojicí mužů, jimž svět hodně ublížil, a oni jsou připraveni mu to teď vrátit. Jinak jsou ploší, podobně jako Linova unesená přítelkyně Lola (Catalina Denis). Ještěže tu máme krásně excentrické zločince, jako třeba amatérskou dominu Rayzu (Aylia Issa).

Perfektní útěky autem a přímé konfrontace s Tremaineho pochopy si přímo říkají o 3D verzi. Světe, div se, snímku jednodušší klaďasové neuškodí, jelikož vám v hlavě zůstanou jejich perfektní útěky autem a přímé konfrontace s Tremaineho pochopy, které  si přímo říkají o 3D verzi. Než se Damien a Lino dají dohromady, jejich zážitky sice nepostrádají osobní rovinu, zato jim chybí příběhová naléhavost. Akce, ač přehledná, se nás snaží příliš brzy uchvátit a vtáhnout do událostí bez širšího smyslu.

Proto nás muže potěšit pozdější vývoj. Bitky s gangem vypadají stále líp, děj nabírá obrátky a dokonce se díky zásadnímu zvratu posune  k hlubším souvislostem, takže spojuje „bezhlavé“ mlácení s primitivní, ale srozumitelnou sociální polemikou. Když se podaří natočit efektivní thriller ve vizuálně neatraktivním prostředí poloprázdné čtvrti, lze to považovat za důkaz schopností začínajícího režiséra Camilla Delamarra a toho, že Luc Besson jako scénárista alespoň zvládá vykrádat sám sebe.
 
 

„Zahrajte si Kámen, nůžky, papír. Prsty poraženého skončí v salátu.“

„Dobře, párkrát to nevyšlo, na řadě je plán F.“

Lina to asi už omrzelo…