Husí kůže – Zimomriavky – recenze

Nad Tatrou se blýsklo a najednou, kde domov náš?
 
 
 
Někdejší politik Fedor Gál a režisér Martin Hanzlíček velmi litují rozpadu Československa. Jejich dokumentární snímek o posledních letech soustátí proto ani na vteřinu nezakrývá svůj sentiment ani patos. Shrnutí porevoluční nálady vypovídá o silném rozčarování, jež jakoby směřovalo k hotovému Armagedonu. Není se čemu divit. Vždyť historická fakta, jak jsou zrekapitulována, naznačují přinejmenším podvod na státní úrovni. Najevo vychází třeba prostá skutečnost, že tehdy si samostatnost přálo nanejvýš 20 % Slováků.

Zpráva o „zločinu“ jednoznačně nasazuje psí hlavu tehdejším slovenským představitelům, ale zmiňuje se také o chybách v přístupu Čechů, každopádně v kontextu rozjitřených nálad, které byly patrně uměle přiživovány. Onu dobu zpětně hodnotí pamětníci z lidu, shodující se na tom, že celé dění svědčilo o dětských nemocech mladé demokracie, přičemž diskuze přátel nad hospodským stolem a názory rodičů mladé generace jsou mnohem rozumnější než výlevy jistých politiků z počátku 90. let… Možná slyšíme pouze malou část veřejnosti, ale bezpochyby reprezentativní. Utěšovat se můžeme pouze jedním zhodnocením, podle něhož jsme se alespoň vyhnuli krvavému konfliktu srovnatelnému se soudobou válkou v Jugoslávii.

Objektivně podávaných mediálních informací je tu dostatek.Historie může být podávána velmi osobně, ale v tom právě vězí hodnota snímku, jenž se snaží rozbít mýty o nutnosti rozchodu obou národů. Objektivně podávaných mediálních informací (i když ze své podstaty nutně zkreslených) je tu dostatek. Dokonce ani autoři dokumentu se však nebyli schopni shodnout na přesné interpretaci některých z nich, což trefně poukazuje na přetrvávající nepřehlednost, jakou ani celá armáda historiků zřejmě nedokáže vyřešit.

I proto hledal Hanzlíček psychologické příčiny krize, spojené s dějinami o něco staršími, jmenovitě érou Protektorátu a Slovenského štátu. Naše společná republika naneštěstí vznikla ve špatnou dobu a mnohé kalamity zabránily jejímu přirozenému zrání…

Čo bolo, to bolo, jak by řekl major Terazky. Nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, když máme (zatím) Evropskou unii a s bratry Slováky jsme relativně znovu spojeni. Zpětné ohlédnutí nám může velmi prospět, abychom si připomenuli těsnější bratrské soužití a zakroutili hlavou nad nepochopitelnými a přitom očekávatelnými úspěchy sobeckých zájmů v čase překotných změn.
 
 

Pozvánka na pohřeb federace.

„Prostě Tiso neměl koule…“

Psací stroje dost zkusily v době pomlčkové války.