Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel – recenze

Výbušniny byly jeho život.
 
 
 
Možná, že jste si již stačili zakoupit knihu švédského humoristy Jonase Jonassona, které tamější kinematografie nemohla odolat. Jakkoliv dopadne oblíbené  srovnávání dvou rozdílných formátů, zůstane důchodce Allan Karlsson (Robert Gustafsson) kouzelným bavičem proti své vůli, jehož musí ocenit celý svět. Vždyť historický vývoj by se možná ubíral zcela jinak, kdyby ho správným směrem nenakopnul tento dlouhověký pyrotechnik.

Allan, mohlo by se zdát, už přišel o všechno důležité v životě. V domově důchodců sotva bude moci něco vyhazovat do vzduchu a odešel mu i poslední blízký, kocour Molotov. Sté narozeniny mají být příležitostí k oslavě, on si však zvolí útěk a díky několika (ne)šťastným náhodám přijde k ohromnému balíku nepoctivých peněz. To, že se po nich stále shánějí jejich velmi naštvaní vlastníci, Allana příliš nezatěžuje. Kmet se odebírá do svých vzpomínek, až na počátek životních útrap, kdy jeho otec pobuřoval veřejným propagováním kondomů během dne dětí….

Přítomnost a minulost se střídají ve vzájemné potřebě jako jin a jang. Přítomnost a minulost se střídají ve vzájemné potřebě jako jin a jang. Zatímco současný děj nechává starce projít daleko „fádnějšími“, zato celistvějšími trampotami, flashbacky jej vylíčí jako účastníka hned několika ideologických konfliktů minulého století. V době bohaté na radikály zleva i zprava se vedle nich objevuje neobyčejně prostý muž, jenž o jejich spory nejeví zájem, ale oni v něm přesto vidí svého přítele a leckdy  ho mají mylně za mnohem chytřejšího, než ve skutečnosti je.

Že vám to něco říká? Souhlasím, syžet je to sice slibný, jenže právě proto častokrát využívaný. O pronásledování gangstery to platí dvojnásob, i když režisér Felix Herngren projevil dost showmanského umu, aby dodal jiskru i prosté hře na kočku a myš. Jak jedna, tak druhá polovina příběhu má svoje nezpochybnitelná silná místa, vykoupená stejně znatelnými slabinami. Přítomnost si udržuje konzistentně příjemnou úroveň humoru, ale těmi nejpamětihodnějšími gagy šetří až na konec.

Minulost si je naopak vědoma svých možností a nepřestává v hrátkách s dějinami, až najednou narazí o zeď, tedy vymyslí méně vtipnou scénku a musí nabrat druhý dech. Starého Allana doprovázejí tuctoví „hrdinové“  jako Julius (Iwar Wiklander) nebo Gunilla (Mia Skäringer) a větší potěchu (někdy ironicky) nalezneme v postavách starších – užvaněném Španělu Estebanovi (Manuel Dubra), generálu Francovi (Koldo Losada), Josefu Stalinovi (Algirdas Romualdas) nebo Herbertu Einsteinovi (David Shackelton), Albertovu retardovanému bratrovi.

Možná, že se u Stoletého staříka nebudeme smát od začátku do konce, ale těch pár přestávek mezi útoky na bránici naše tělo potřebuje tak jako tak.
 
 

„K revoluci se už připojili tvoji kámoši. Chance Zahradník a Forrest Gump.“

„Ten kufr si musím nechat. Co kdyby v něm byl dynamit?!“

To kvůli Allanovi přišli o tolik?