Godzilla – recenze

„Jen ať se utkají.“
 
 
 
Existuje populárnější monstrum než Godzilla? Toto gigantické zvířátko je známé po celém světě. Godzilla poprvé uchvátila diváky v padesátých letech, kdy světlo světa spatřil celovečerní japonský umělecký film. Jeho cílem ale nebylo bavit, ba naopak poukázat na nebezpečí atomové a přírodní síly. „Arogance člověka spočívá v tom, že si myslí, že může ovládat přírodu a že žádná alternativní cesta neexistuje.“– Dr. Serizawa

Cílem Emmerichovy filmové Godzilly z roku 1998 bylo primárně pobavit. Gareth Edwards se vydává spíše cestou návratu ke kořenům, kde pro smích není místo. To, co dává několik desítek let starým originálům svoje kouzlo, by ovšem v dnešní době již na plátně neprošlo. V současnosti prahneme po bezchybných a co nejrealističtějších tricích. Nic nepotěší tolik, jako pozorovat mnohatunovou potvoru bourající domy a mosty jako dětskou stavebnici z kostek.

Pokud se obáváte, že pohled na hory prehistorických svalů a masa bude zastřen deštěm, tmou či mlhou, můžete být v klidu. Tvůrci tentokrát tuto berličku odložili a dopřáli nám setsakramentsky čistý výhled. Majestátné kráčení k vytyčenému cíli je střídáno energickými pohyby. Ladnost i hbitost bychom si vychutnali ještě víc, kdybychom nebyli rušeni mnohdy zbrklým a bolestivým střihem.

Ke Godzille neodmyslitelně patří její charakteristický kovový řev.Dokonce se dočkáme i prohnaného chování. Teď mám na mysli „zvířecí“ obsazení snímku. U lidí je to už trochu horší. Ti se chovají předvídatelně hloupě. Jedou si podle své šablonky. Ono, upřímně řečeno, všichni víme, kdo je hlavní hvězdou/hvězdami filmu a koukat dvě hodiny na liduprázdná města, by tak nějak bylo o ničem. Ke Godzille zkrátka neodmyslitelně patří nejen její charakteristický kovový řev, ale i hysterický křik lidí. Pokud by se ale do hrnce přimíchalo přeci jen trochu víc citu, obav a strachu, bylo by sledování snímku méně sterilní.

Edwardsova Godzilla nabízí místa v první řadě na skvostné představení plné hrubé síly, padající sutě i ničivé energie. Pohled na monstra je skutečně skvělý. Trochu překombinovaný původ gigantů, ploché postavy, hnaní se z místa na místo a střih dodává snímku na mechaničnosti a neosobnosti, které celkový zážitek z filmu trochu otupují.
 
 

A nyní si zahrajeme hru Najděte Valdu, tedy Godzillu.

Neutíkejte, já tu jen potichu projdu a nic nerozbiju. Slibuji.

Panaromatický výhled na město ala Godzilla.