Grace, kněžna monacká / Grace of Monaco – recenze

grace_knezna_monacka_plakatBude to poslední velká role jejího života.
 
 
 
Rčení o tom, jak je zbytečné nosit dříví do lesa, se nemůže vztahovat na svět medií, kde často nacházíte velmi podobné informace a můžete si pouze vybírat zdroje, které vám je přinesly co nejrychleji (aby nepřišly s křížkem po funuse) a kvalitně (Když dva dělají totéž, není to totéž.). Nicméně mi není zatěžko připojit se ke zcela ospravedlnitelné štvanici, jaká byla rozpoutána proti jednomu z nejsterilnějších životopisů, jaký  byl kdy o kom natočen. Jaká škoda, když v něm jednu z velkých hvězd své doby hraje její právoplatná nástupkyně.

Její život nebyl ve skutečnosti zdaleka tak pohádkový.Grace Kelly (Nicole Kidman) se nám snaží vysvětlit, že její život nebyl ve skutečnosti zdaleka tak pohádkový, jak to mohlo připadat soudobé veřejnosti, ovšem něco z toho domnělého kouzla dokázala použít v realitě. I falešné pohádky snad mohou mít nějaký šarm, ale režisér Olivier Dahan je s největší pravděpodobností přesvědčen, že toho nejlépe docílí, když nám daruje dlouhé scény  z interiéru monackého knížecího paláce a několik venkovních záběrů, které by vypadaly dobře na pohlednici, ne ve filmu, kde se beztak musí soustředit na pohybující se postavy.

Snímek je co do obrazu líbivý, snad se opravdu pokouší o starosvětskou romantiku, i když jeho nejsympatičtějšími hrdiny jsou Američané. Kidman totiž velmi přitažlivě ztvárňuje mnohovrstevnatou osobnost, která na sobě v životě musela hodně dlouho pracovat a chce svůj životní sen snít i nadále. Nejspíš proto si nejvíc rozumí s Alfredem Hitchcockem. Roger Ashton-Griffiths má sice jen malou roli, ale svou bezprostředností vás přiměje uvažovat, jestli neměl slavného mistra představovat i ve dva roky staré biografii místo Anthonyho Hopkinse. Nejen díky magii svého hlasu zachraňuje situaci občas Frank Langella alias duchovní rádce knížat Francis Tucker.

Kořenem mnohých potíží je Gracein manžel, kníže Rainier III. (Tim Roth), jenž je skutečný protipól své manželky. Je rezervovaný a na diplomatickém poli není zvyklý dávat průchod osobním pocitům, pokud ovšem nejde o obranu Graceiny cti. Roth jako nerudný panovník nezřídka nasazuje výrazy tváře odpovídající spíš padouchovi, jehož plány je nutno zhatit, ačkoliv bojuje za svobodu vlastního knížectví s vydřidušským francouzským prezidentem Charlesem De Gaullem (André Penvern). Právě tím ztrácí děj jakýkoliv šarm. Do názvu si sice vetkl Grace, ale šlechtický titul vypovídá o tom, jak se skvělá herečka musela přizpůsobovat svému manželovi.

Když si Rainier zkusí “dupnout”, především tak dokoná vlastní zesměšnění a choť mu musí vyjít vstříc. Scénář nás urputně přesvědčuje, že její vlastní kariéra je doopravdy v příkrém rozporu s úkolem doprovázet monarchu pidistátu a rodit mu děti. O konflikt je skoro stejně těžké se zajímat, jako tomu je u tahanic mezi prezidentem a knížetem. Vystačit si máte s redundantními dialogy a historickými ukázkami, zatímco akce s atmosférou patrně zdrhly hrát hazard v Monte Carlu. Aby do toho zapadala, prochází si Grace střihovým klipem, za nějž by se styděla většina sitkomů. Přes ujišťování, že starostlivá manželka a matka bude prostě “finální rolí” hrdinky, nemůžeme než číst mezi řádky, jak scénárista Arash Amel onu úlohu neúměrně opěvuje.

Dramata podle pravdivých událostí by se už konečně měla naučit, že nestačí pouze co nejvíc nafouknout vybrané krizové momenty z číhosi života a demonstrovat na nich vybranou lekci. Když jsem minulý rok sledoval Špinavý trik, usínal jsem u něj, i když koncentrace nakonec převážila. U Grace, kněžny monacké jsem se o nějaký druh limbu bezúspěšně modlil.
 
 

“Takže my všichni právě hrajeme v nevídaném hororu?”

grace_knezna_monacka_foto_14
 
 

“A nyní pane Bonde, budete svědkem připojení Francie k Monaku!”

grace_knezna_monacka_foto_09
 
 

“Due Gaulle jistě rád daruje krev. Až ho budem vysávat…”

grace_knezna_monacka_foto_22
 

30%

Grace, kněžna monacká / Grace of Monaco

Dramata podle pravdivých událostí by se už konečně měla naučit, že nestačí pouze co nejvíc nafouknout vybrané krizové momenty z číhosi života a demonstrovat na nich vybranou lekci. Když jsem minulý rok sledoval Špinavý trik, usínal jsem u něj, i když koncentrace nakonec převážila. U Grace, kněžny monacké jsem se o nějaký druh limbu bezúspěšně modlil.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací