Díra u Hanušovic – recenze

Vesničko má okrajová.
 
 
 
Miroslav Krobot vyrazil na venkov, nejistý, co z jeho záměrů vzejde a jakými tématy se bude zabývat. Bohužel, na sondě do života venkovanů je to znát a člověku se díky němu bude chtít vrátit do zábavnějších krajů. Pokud ne do Babovřesků, tak alespoň do Hoštic. Venkované by měli s mohutným pokřikem konečně povstat a vysvětlit českým filmovým tvůrcům, že i oni si zaslouží trochu úcty.

Na rozdíl od Troškových obcí, v Hanušovicích by nejspíš neustále chcípal pes, pokud by nezesnula jedna německá občanka a skrze svého bratra tak nepřipravila rozdílné osudy pro sestry Marunu (Tatiana Vilhelmová) a Jarunu (Lenka Krobotová). Jedna z nich se možná pokusí o lepší život mimo Hanušovice, druhé hrozí, že zůstane mezi jejich mdlými obyvateli.

Někdy se podobají venkovskému osazenstvu spatřenému z rychle jedoucího vlaku.Teoreticky by se mělo být na co dívat. Ivan Trojan má pořád záblesk charismatu, i když jeho starosta nedisponuje zřejmě žádným vnitřním životem, ostatně jako většina místních rodáků, kteří se někdy podobají venkovskému osazenstvu spatřenému z rychle jedoucího vlaku. I když některým nelze upřít snahu, jako třeba Jaroslavu Pleslovi za jednoduchoučkého Olina, nikdo po nás nemůže chtít, abychom s napětím očekávali, co se těmto „balíkům“ přihodí.

O příběhu může být sotva řeč. Dostali jsme mišmaš erotických výbojů skrytých i „veřejných“, napětí mezi dvěma sestrami i jejich matkou (Johanna Tesařová), několik vykopaných kostí, nenaplněné ambice a nějaký ten zločin. Kdo je kdo, není v tom všem ani tak nepřehledné, jako spíš irelevantní. Z krkolomných situací a křečovité bezmoci v pátrání postav po smyslu jejich existence (taky by mne to zajímalo) vyplyne sice pár vtipů, jenže ty se dají vystihnout hláškou staré matky o „srandě jako v márnici“. Zklamán bude kdokoliv plný nadějí, že díra bude něčím zaplněna. Ať žije velkoměsto!
 
 

Mlíko alespoň naznačeno… Kdy se dočkáme krve?

„I toho psa by možná bylo třeba otrávit.“

„Ta vrchní… Je nějaká divná.“