Parádně pokecal – recenze

Call centrum tříbí charakter.

 
 
 
Absolventský snímek Tomáše Pavlíčka se příliš neblíží komediálním výšinám jako kupříkladu „experimentální“ Zejtra napořád, s nímž se nabízí určité srovnání. Přesto si nejde než nevšimnout podobného zapálení mladých, méně zkušených tvůrců. Na Parádně pokecal je více znát menší profesionalita, ale také z něj cítíme sympatickou chuť riskovat.

Pokud bychom chtěli sledovat, co se vlastně dělo poslední půlrok v životě Štěpána Procházky (Vít Rohr), vyšly by nám z toho nejdřív banální anabáze v milostném i pracovním pachtění. Forma nesouvislého vyprávění nám ale s vtipem zprostředkuje Štěpánův život plný karambolů, do něhož vstoupila tajemná žena Marie (Marie Doležalová), známá mu pouze svým hlasem. Změny, jež vnesla do jeho života, by Štěpán rád zakončil osobním seznámením, ovšem dáma nyní přestala hovory přijímat. Na výletě se tak mladík může svěřit pouze novému známému Karlovi (Václav Vydra).

Snímek sám jednou ironicky přizná, že se v něm můžeme ztrácet, jelikož bez ustání přeskakujeme v retrospektivě Štěpánových zážitků. Ve skutečnosti to zase tolik v orientaci nepřekáží, spíš naopak. Pečlivé uspořádání věcí znamenalo v mladíkově případě stagnaci, je to překotná akce a zpětná reflexe minulosti, co jej, podobně jako i nás, přiměje k zamyšlení.

Pavlíček obecně sází víc na invenci v podobě hravého střihu nebo hudebního doprovoduRohr, ač má ještě co dohánět ve vyjadřování emocí, přinejmenším dobře zahraje bezradného trumberu a Vydra si s ním v podobném duchu notuje. Zarazit vás však mohou postupně se snižující ambice scénáře co do humoru.

Pavlíček obecně sází víc na invenci v podobě hravého střihu nebo hudebního doprovodu svého snímku a zapomíná na výraz, ať už si pod tím představíme postavy se silným charakterem nebo barvitý příběh. Podivné resumé k Vydrově postavě v nás probouzí největší pochyby o soudnosti tvůrců a až do konce se jich nezbavíme…
 
 

Karel musí chlapce odvést z dosahu mobilní sítě, aby ho nesváděla.

Policajt, jemuž se akce vyhýbá obloukem.

„Vážně si myslíte, že tady se schováte, pane?“