Želvy Ninja / Teenage Mutant Ninja Turtles – recenze

„Jo, jsem mluvící želva. A ty jsi lidskej blb.“
 
 
 
Shrňme si historii čtyř populárních želváků v Hollywoodu. Po úspěšném komiksu a seriálu dostali snímek s temnou atmosférou, převzatou z původní předlohy. Některým rodičům to přišlo příliš násilné, a tak se nám dostálo sequelu zřetelně nižší kvality. Následoval ještě příběh o cestování v čase, který se nikomu nelíbil, a před sedmi lety platili fanoušci za možnost zhlédnout krajně podivný počítačově animovaný příspěvek. Jako v nesčetně dalších sériích přišel čas na reboot.

Ptát se, jak moc je tohle dobrý film v porovnání s předchozími dobrodružstvími Želv Ninja, nemá velkou cenu, jelikož sám už na začátku rezignuje na snahu odlišit se od blockbusterových norem a pracuje s co nejlacinější zápletkou, jakou lze nastavit snad na každého superhrdinu.

Možná si říkáte: „Klídek, záleží jen na tom, jak se želví bratři poperou s padouchem Trhačem.“ Snad by se na to dalo koncentrovat, kdyby někdo zapracoval na úvodu a přiměl lidské postavy ke svébytným dialogům. Silně však podezřívám všechny tři autory, že svůj scénář svěřili partě brigádníků. Ti pak dali dohromady pár hlášek a v momentech inspirace je doplnili vtipy druhé až třetí kategorie.

Další zradou na poctivém řemesle je absence silných přechodů mezi hlavními zvraty v příběhu. Tentokrát nás velmi fádní pátrání April O’Neilové (Megan Fox) ve stručnosti uvede do krize, zprostředkuje akci v temných stínech a pomalu odkryje čtveřici mutantů. To vše se odehraje takřka v mžiku oka. Střemhlavý spád děje vás bohužel nepřinutí, abyste pociťovali účast nebo prostou zvědavost. Brzy jste zahlceni rvačkami i expozicí. Jonathan Liebesman již režíroval víc pasivních videoher (Světová invaze, Hněv Titánů) a spolupráce s Michaelem Bayem, jak se zdá, vytáhla to nejhorší z nich obou.

Postavy nebyly nikdy silnou stránkou Želv.Postavy nebyly nikdy silnou stránkou Želv. To jsem si myslel, dokud je reboot neznesvětil a nepoukázal na dřívější genialitu. Zvlášť je to patrné, když z mnoha jmen udělal pouhé bonusy pro fandy. Přišel tak o řadu příležitostí… Vern Fenwick (Will Arnett) není slizký Vernon, nýbrž jen přerostlý puberťák, pár scén s šéfkou Thompsonovou (Whoopi Goldberg) bylo hrubým nedoceněním herečky a z Karai (Minae Noji) se stala asijská Lisbeth Salanderová. Tohoru Masamune se dělí o nepochybné kouzlo jako neoblečený Trhač, jenže u něj jde přece o zápasy v bojovém obleku. Nejvyváženěji tak možná zapůsobí William Fichtner alias bezbarvý pochop Eric Sacks, dlouho vydávaný studiem za hlavního padoucha.

Nezbývá, než si něco říct o protagonistech. Fox se musí spokojit s verzí April bez aury silné ženy i komična dámy v nesnázích. Jako všechno ostatní, zde existuje jenom k ospravedlnění počítačem stvořených zvířat. A skutečně, Leonardo, Donatello, Michelangelo, Raphael a Tříska zapadají do svého okolí o něco líp, než když jejich dávní představitelé nosili kostýmy. Dokonce nejednou zvládají využít společnou dynamiku, jako když krysí mistr ze svých synů získá informace humorným mučením. Jindy jsou zas Želvy nesnesitelné Michelangelovou snahou o vtip, nebo Donatellovým technoblábolem a pravděpodobnostmi, takže je celá parta nejsnesitelnější, jen když není celá a svou příležitost dostane navztekaný Raphael. Jeho výrok jste si mohli přečíst na začátku recenze. I přes mizernou úroveň zápletky se nám možná zalíbí poslední boj s Trhačem, jediná chvíle, kdy je cítit napětí.

Z ikony našeho dětství se stal zločin proti lidskosti. Vidíme kolem sebe tuny příkladů, jak si naprostá šílenost dovede ze sebe utahovat (LEGO® příběh, Strážci Galaxie). Proč jen nemohlo být s Želvami podniknuto něco podobného?
 
 

Všechnu svou výzdobu musím prodat, aby bylo na vyzdvižení Technodromu ze zemského jádra.

„Příběh naší mutace… No, teď už asi pošesté.“

V tomto vesmíru adoptoval Trhač Erica, takže Karai zpustla.