Odvážlivec kontra zeměkoule.
Cestovatel může poznat svět v jeho nesčetných tvářích a letitý stařec má cenné vzpomínky na jeho proměny. Miroslav Zikmund je obojí. A co víc, společně s Jiřím Hanzelkou dokázal zrealizovat dobrodružství, která, jak pamětníci dosvědčují v novém dokumentu, se vyrovnala napínavé fikci. Nejspíš nejen proto, kam všude se dostali, nýbrž také díky vlastní inteligenci a vtipu, pomocí nichž se mohli o své objevy s lidmi podělit. Právě to dává totiž Zikmund najevo v diskuzích spolu s režisérem Petrem Horkým.
Režisér má s živým objektem svého zájmu velice dobrou chemii. Přitažlivě odhaluje dobrodruhovu činorodost a povahu náruživého psavce, vlastně už o dětství. Osobní zážitky se spojují s těžkým osudem naší někdejší vlasti. Zikmundova hodnocení se mohou možná dotknout sudetských Němců, přesto dokreslují nálady osvobozených obyvatel Protektorátu.
Odysea se stává příběhem mužů přinášejících do vlasti nadšení.Roku 1945 a těsně po něm však není chvíle na rozebírání politiky. Miroslav se dává dohromady s Jiřím a na Tatrovce se chystá objet zeměkouli. Obrázkové ilustrace i natočená videa nabádají zápecníky k odvážným výpravám stejně teď jako kdysi. Cestovatel si dobře vzpomíná, jak strávil doby, kdy u nás probíhal únorový puč, jemuž navzdory se dvojice z pochopitelných důvodů musela vrátit. Od té doby se jejich odysea stává příběhem mužů přinášejících do vlasti nadšení. Zároveň začíná být jasné, že světaznalí muži se nemohou úplně hodit do izolovaného světa za železnou oponou. Cítíme předznamenání budoucích sporů.
Jako vždy zůstává ve středu zájmu osobní hledisko. Zikmund hýří humorem v současném rozhovoru a při vzpomínání na události dávno uběhlé. Vždyť obklopen disidenty a sledován StB v období normalizace, nějaké to odlehčení určitě potřeboval. Materiál z ciziny, na němž se samozřejmě podepsalo stáří, je stále aktuální. Duch dvou přátel nadále žije v našem národě, posiluje jeho kulturu. Však se také podíváme na ukázky z divadelní hry Palubní deník, inspirované jejich zážitky.
Jiří Hanzelka je možná již jedenáct let na onom světě, avšak jeho kolega v sobě nese památku na něj i osobní sílu za oba dva.
Kilimandžáro opět čeká!
“Palubní deník se nesmí hrát jen ve Zlíně. Zítra ho nastudují spříznění divoši.”
Tvarování snídaně do tvaru trasy Sahara – Sibiř.
Století Miroslava Zikmunda
Zikmund hýří humorem v současném rozhovoru a při vzpomínání na události dávno uběhlé. Vždyť obklopen disidenty a sledován StB v období normalizace, nějaké to odlehčení určitě potřeboval. Materiál z ciziny, na němž se samozřejmě podepsalo stáří, je stále aktuální. Duch dvou přátel nadále žije v našem národě, posiluje jeho kulturu.
- Hodnocení