Labyrint: Útěk / The Maze Runner – recenze

Rychlé nohy i bystrý mozek se vám budou v labyrintu více než hodit.
 
 
 
Kovová klec stoupá pomalu vzhůru, do neznáma. Její pasažér, mladík Thomas (Dylan O´Brien), neví, kde je, jak se sem dostal a ani kdo je on sám. Přesně takto začíná mysteriózní sci-fi thriller Labyrint: Útěk natočený na motivy stejnojmenného díla spisovatele Jamese Dashnera. Jak již název napovídá, velkou roli ve filmu i knize ztvárňuje samotné bludiště. Jakmile totiž zmatený Thomas vystoupí z otlučeného výtahu, ocitne se uprostřed Placu v srdci tajemného labyrintu, který je nejen nebezpečný sám o sobě, ale jeho spletitými uličkami se navíc pohybují krvežízniví rmutové, kříženci robotů, pavouků a Bůh ví čeho. Dá se z této zapeklité situace vůbec dostat?

Režisér Wes Ball dostal do rukou publikaci, která zaujmula nespočet čtenářů po celém světě. S tísnivou atmosférou, která by se dala krájet a i s minimem odpovědí na otázky, které byly položeny se tak potýkáme nejen na stránkách knihy, ale i v audio-vizuální podobě.

Vzhledem k tomu, že se jedná o dobrodružství, které se hemží náctiletými kluky a jednou dívkou, je lehké se obávat patosu v podobě velké lásky na pozadí běhu o život mířícího ke sladkému happy endu. Tohoto nešvaru se bát nemusíme, James Dashner totiž s postavami spíše zachází ve stylu George R. R. Martina.

Samotný labyrint, který je středobodem „úvodního“ filmu, se tvůrcům náramně povedl a bezesporu je ztělesněnou můrou všech klaustrofobiků. Několikametrové stěny vrhají do klikatých uliček zlovolné stíny a obří kvádry nás mohou rozmáčknout během vteřiny jako dotěrnou mouchu. Jakmile padne tma, vystraší nás k smrti neúnavné mechanické klepání kovových nožiček rmutů, kteří mají jediný účel, vyhledat a zničit.

Ještě nás čeká dlouhá cesta.Jak již bylo zmíněno Labyrint: Útek, skrývá a nastoluje velké množství otázek, ale s odpověďmi na ně je poněkud skoupý. Někdo to může brát jako podpásovku a cítit se na konci zmatený více, jako na začátku. Jiní zase tento fakt přijmou s otevřenou náručí. Vzhledem k tomu, že nás čeká ještě dlouhá cesta, je závěrečné vyústění prvního dílu naprosto ideální. To, co jsme se dozvědět měli, nám sděleno bylo a my jsme tak byli, prozatím, ušetřeni ohranému a plytkému konci, který ve většině podobných příběhů nastává. Ještě pořád můžeme doufat, že tentokrát to bude jiné.

Snímek Labyrint: Útek se může pochlubit povedenou tísnivou atmosférou odlehčenou několika málo vtípky a koncem, který dokáže jak potěšit a nadchnout, tak rozčílit. V každém případě ve vás zanechá určitou dávku emocí, a to se rozhodně počítá.
 
 

Výtah do krajiny zázraků…

Jména hloupých na všech sloupích?

Vidíte? Támhle je východ! Otevírací doba po – ne od 9:00 do 18:00.