Drákula: Neznámá legenda / Dracula Untold – recenze

Kterak Vlad ke svému upírství přišel.
 
 
 
Je možné, že nás nový revizionistický reboot přinutí vidět nejslavnějšího upíra v jiném světle? S největší pravděpodobností ne, jelikož hrdinný panovník Vlad (Luke Evans) má hodně daleko k obrazu osamělého netvora, jak jej znají Stokerovi čtenáři. Nicméně alespoň zjistíme, jak se vlastně proměnil v nemrtvého. Autor sice pro původ vampýrových ďábelských sil podal jakési vysvětlení, ale to bylo přespříliš spojeno s rumunským folklórem. Neznámá legenda nám chce vyprávět o nesnadných volbách v těžkých časech.

Nová éra hororů společnosti Universal se asi bude snažit udělat ze svých monster dobráky, jelikož právě oni jsou ve svých filmech hlavními tahouny. První z nich, tedy Drákula, dostal do svého příběhu sice nějaké ty odstíny šedi, ale záleží na tom, kdy se k nim propracujeme. Navzdory realitě drsného středověku je náš Vlad poklidným lidumilem, jenž se dávno rozloučil s napichováním na kůly a chce jen klidně žít se svou manželkou Mirenou (Sarah Gadon) a synkem Ingerasem (Art Parkinson). Bohužel jeho klid narušují „čertovští“ Turci, především sultán Mehmed (Dominic Cooper).

O to víc ucítíme „ďábla“, údajně skrytého ve Vladově srdci.Přehled o dobru a zlu, stejně jako hrdinův hlavní motiv, tedy chránit svou rodinu i poddané, je křišťálově čistý. Možná právě o to víc ucítíme „ďábla“, údajně skrytého ve Vladově srdci, čekajícího na svobodu. To o sílu své temnější stránky usiluje transylvánský šlechtic, když se vydá hledat osamělého vampýra (Charles Dance). My již víme, jak to dopadne, ovšem můžeme být zvědaví, proč se tak stane. Během natáčení muselo být ledacos zjednodušeno, něco nejspíš pro větší přehlednost, zbytek zas kvůli budoucím pokračováním.

Danceova postava tedy není ztotožněna s Caligulou, Baba Jaga byla vyškrtnuta úplně a příběh stačí uplynout pouze za hodinu a půl.  Ne, že by to vadilo. I když se nedočkáme dějových odboček, je princův souboj s Mehmedem stále uchvacující. Morální dilemata obsahují špetku tvrdé reality navzdory své fantastické povaze a válečnou akci přizpůsobuje režisér Gary Shore Drákulovu tradičnímu hororovému žánru. Prostě, všechno dostává tolik prostoru, kolik to potřebuje.

Kolem Vlada se odehrává příběh, i když v danou chvíli nic nedělá. Evans je jakožto tragický hrdina řádně nejistý a přece silný, ochotný věnovat to nejlepší ze sebe do lásky k rodině. Naopak v postavě Charlese Dance není nic dobrého, ten proto může poskytnout sebe sama do služeb charakteru „temného génia“. Gadon sdílí s Vladem jeho lásku, až je škoda tak realistického výkonu na podobnou poctu béčkové kultuře. Cooper není ani pohádkový zloduch, ani trojrozměrný antagonista, slouží zkrátka jako důstojný soupeř, který vymyslí pěkný trik pro boj s upírem. Díky podstatě filmu je vlastně možno se po celou dobu královsky bavit, takže je jen dobře, když má jeho forma plné právo předstírat serióznost, za což může poděkovat mimo jiné stručným výstižným dialogům scénáristické dvojice Matt Sazama a Burk Sharpless.

Jenže… Snímek je zajímavý nejvíc postavou Drákuly a navzdory tomu, jak moc se v něm Evensův Vlad otevřeně prohlašuje za monstrum,  se v něm Stokerův záporák hledá těžko. Takřka světcem zůstává do konce a pro jeho přežití bylo třeba silného deus ex machina. Zkrátka a dobře, máme tu „Drákulu s kličkou“, podivnou interpretaci v živé, provokující formě.
 
 

„Okusil jsem Turka, teď mám chuť na něco anglického.“

„Nechť hry začnou!“

Již brzy ztratí zrcadlo ve Vladově domácnosti smysl.