Hunger Games: Síla vzdoru 1. část / The Hunger Games: Mockingjay – Part 1 – recenze

Bílá růže se zřejmě nestane oblíbenou květinou Katniss Everdeenové.
 
 
 
Katniss Everdeenová, spolu s několika vítězi, unikla z arény výročních Čtvrtoher a ocitla se na utajené základně 13. kraje. Povrch byl sice srovnaný se zemí, ale v podzemí panuje čirý ruch a plány na revoluci. K tomu, aby se ke „Třináctce“ přidaly i ostatní přeživší kraje, je potřeba něco nebo někdo, kdo by všechny obyvatele utlačovaného Panemu spojil a dodal odvahy vyrazit proti Kapitolu. Tím někým se má stát Katniss – Reprodrozd.

Nejen film, ale i kniha Hunger Games: Síla vzdoru je jiná než předchozí díly. Tentokrát nebude bojovat o život v uměle vytvořených podmínkách pouze 24 splátců. Nyní začíná skutečná válka, ve které je hlavním cílem svoboda a zbavení se tyranské diktatury presidenta Snowa. Jak již ale všichni víte, tento podzim odhalíme jen první část Síly vzdoru ve 125 minut dlouhém snímku. Sledovat budeme tahy a protitahy dvou hráčů. Na jedné straně stojí president Snow (Donald Sutherland), který pro zachování nastoleného režimu neváhá obětovat jakékoliv množství lidských životů a tisíce růží. Nováček, presidentka Coinová (Julianne Moore) hraje stejně tvrdou hru, i když svým způsobem trochu uhlazenější a alibističtější. Její hlavní pákou je Reprodrozd, který inspiruje davy.

Obě znepřátelené strany sbírají síly a snaží se toho druhého nejen zastrašit, ale zároveň i vyprovokovat.Sila vzdoru 1. část je celkově temnější a drsnější, než Aréna smrti a Vražedná pomsta. Barevně vyvedená smetánka je odsunuta do pozadí (i když někteří aktéři to těžce snášejí) a my se ocitneme uprostřed ruin a šedých stěn bunkru. Pozorujeme, jak obě znepřátelené strany sbírají síly a snaží se toho druhého nejen zastrašit, ale zároveň i vyprovokovat. Čekají nás akční scény i chvíle rozjímaní a truchlení.

Herci hrají jako o život a dokáží přesvědčivě ztvárnit a prezentovat to, co jejich postava cítí. Tvrdost Coinové prostřednictvím Julianne Moore, obavy, smutek i vztek Katniss (Jennifer Lawrence), chladné odhodlání presidenta Snowa (Donald Sutherland) a mnohých dalších. Kameraman i střihači odvádějí skvělou práci. Dokonce si ani nemůžeme stěžovat na krkolomné dialogy.

I přesto všechno je Hunger Games: Síla vzdoru 1. část tak trochu dvě hodiny dlouhou předehrou, kde se spřádají plány, provede několik ničivých útoků i protiútoků, ale velké finále se nekoná. Dostali jsme v rámci možností poměrně chutný předkrm, ovšem hlavní chod se jednoduše neservíruje, což může nejen lehce naštvat, ale i nudit. Atmosféra je velmi dobře vybudovaná, a kdyby se jednalo i o celistvé dílo, rozhodně by tvůrci udělali lépe. Když už se ale musíme smířit s dvěma filmy, můžeme být potěšeni alespoň s řezem, který utne první polovinu Síly vzdoru.

Film je promítá i ve 4DX, kde si přijdou na své všechny naše smysly. Těšit se můžeme na obraz, zvuk, světelné záblesky, vůně, vibrace i spršku vody. Určitě vás napadne, že k některým snímkům se tato atrakce hodí méně a k některým více. V Hunger Games: Síla vzdoru 1. část je s těmito efekty zacházeno poměrně citlivě a sedačka si nežije vlastním životem.
 
 

Cressida svoji uměleckou duši nezapře ani uprostřed bojů

Utíkej, Peeta upekl čerstvé housky.

Kdo četl knihu, ať zvedne ruku.