Jimmy P. – recenze

„Úžasní Benicio del Toro a Mathieu Amalric v ne úplně úžasném filmu.“
 
 
 
Indián Jimmy Picard (Benicio del Toro) trpí od své služby ve válce nesnesitelnými migrénami, které mu znemožňují žít normální život, a tak se obrací na lékaře. Nejdříve si doktoři myslí, že příčina je ve schizofrenii, ale pak se ho ujme antropolog George Devereux (Mathieu Amalric). Ten s pomocí svých znalostí o indiánech provádí freudovskou psychoanalýzu a vytváří si s pacientem křehký vztah, přičemž zároveň přizpůsobí jeho léčbě svůj soukromý život. Co se skrývá za Jimmyho problémy? Je psychicky nemocný, nebo se v jeho minulosti ukrývá temné tajemství?

Hrdina se celý život přizpůsobuje běžnému americkému obyvatelstvu.Hrdina se celý život přizpůsobuje běžnému americkému obyvatelstvu, jak jen je to možné – jazykem, oblékáním, náboženstvím (je křesťan), používá běžné jméno místo indiánského, a jeho dcera už je pojmenována jen anglicky. Přesto ho okolí nerespektuje a to v něm vyvolává frustraci, kterou řeší alkoholem. Del Torova postava téměř neprojevuje emoce, možná je to i celoživotním útiskem od ženských postav v jeho životě (matka, starší sestra a nevěrná manželka), kterým se nepostaví, protože ženy respektuje.

Amalric ukradne každou scénu pro sebe, možná proto, že jeho pro všechno nadšená postava dodává v pomalém tempu filmu alespoň špetku energie. I když přebíjí del Tora zajímavostí, vlastně se o něm nic nedovíme.

Hudba se ve snímku vyskytuje minimálně, kamera není nijak výrazná, stejně jako pomalé tempo. Bohužel se těžko sžijeme s postavou, nelitujeme ji, nejsou cítit ani emoce mezi doktorem a pacientem, přestože podle vývoje děje je tento vztah zásadní. Zajímavou částí je snad jen pozorování doktorovy terapie, která se zabývá analýzou snů a řeší Oidipovský komplex. Když už se nabízí zajímavý, dramatický okamžik, zprostředkuje nám ho pouze Jimmyho vyprávění, málokdy zobrazení dané situace/momentu.

Pointa diváka zklame, tedy jestli se mu podaří vůbec nějakou najít. Těžko uvěříme tomu, že Jimmy P. doktorovi jen poví svůj životní příběh a bude najednou díky odhalení svých frustrací vyléčen. Ani náhled do života indiánů není příliš zajímavý, pochopíme snad jen to, že nebyli okolní společností příliš přijímáni.

V jedné scéně hodnotí hlavní hrdina divadelní hru: „Honestly, I did not get a damn thing about that play!“ čímž možná velmi trefně zhodnotil pocit diváka po zhlédnutí tohoto filmu. A na závěr od filmařů působí skoro až pokrytecky skutečnost, že do filmu zabývajícího se mimo jiné utlačováním Indiánů, obsadili do hlavní role herce původem portorikánského, byť sebelepšího.

Jimmy P. pochází z vytrvale likvidované a nepřijímané kultury, ale nikdy jí nemůže uniknout. Ve skromných a neměnných kulisách se rozehrává příběh, těžký, avšak ne složitý, komplexní, ale ne obohacující. Pro diváka se zájem o antropologii nebo psychoterapii může být film velmi zajímavý, avšak nelze jej doporučit širšímu publiku. Myšlenky mohou být zajímavé v knize, jenže pravděpodobně ne ve filmovém zpracování.
 
 

Po vojenské službě ho čekaly ještě mnohem horší věci.

Jimmy P. je velká osobnost.

„Chceš vidět moji sbírku bizoních hlav?“