Hacker / Blackhat – recenze

Akční pohádka, jejíž pointa se ztratila v překladu. Minimálně třikrát.
 
 
 
Michael Mann se vrací na scénu. Představuje nám příběh uvězněného geniálního hackera (Chris Hemsworth), který jediný dokáže zabránit neznámému darebákovi, aby si pohrával s elektrárnami a burzou jak se mu zamane.

Příběh se rozvíjí slibně, zápletka vypadá promyšleně, ale zarazí nás už znázornění hackerova útoku. Poprvé je to efektní. Podruhé během pár minut už zarážející a nudné. A to bylo pouhé varování. Snímek je dlouhý a navzdory složitosti zápletky a několika změnám lokality i nesmírně nudný. Nedokáže nás strhnout ani pořádná akční scéna, což už působí absurdně. Čím to je? Zádrhelů zde najdeme hned několik.

Dokonalý obličej, nervy stejně tvrdé jako svaly, geniální hacker, který nepřítele klidně zabije šroubovákem.Problémem asi největším je, že hrdinovi tak nějak nedokážeme fandit. Není vtipný cynik, sympaťák, ani dostatečný vyvrhel. Chris Hemsworth není dost charismatický, aby nás uchvátil pouhým kouzlem osobnosti, což se mu třeba v Rivalech povedlo mnohem lépe. A jeho hrdina vlastně nepotřebuje, abychom mu fandili, když je naprosto bezchybný a nezranitelný. Dokonalý obličej, nervy stejně tvrdé jako svaly, geniální hacker, který nepřítele klidně zabije šroubovákem. Spíše v duchu doufáme, že konečně dostane nakládačku, kopačky, nebo mu alespoň jednou spadne Wi-Fi. A zda se po vyřešení případu vrátí do vězení, to, zdá se, moc nevzrušuje ani jeho.

Pointa jednání zločinců jako taková je přitom velmi důmyslná, takže snímek potenciál rozhodně měl. Jen kdyby nebyla myšlenka zabalená do chabých dialogů – někdy zbytečně rozvláčných a jindy zase zoufale zkratkovitých a účelových.

Nepochopitelná zůstává třeba dost marná a křečovitá snaha přiblížit vedlejší postavy. Tvůrci jakoby si řekli: “Potřebujeme, abyste měli rádi tuhle postavu, než ji zabijeme, tak… Třeba řekneme, že jí umřel manžel 11. září. A je to!” Dávalo by mnohem větší logiku, kdyby policistku opravdu nechali dělat její práci policistky, třeba střílet na lidi, vyšetřovat případ, a ne dělat křoví hackerovi, který má mnohem blíže k supervojákovi. Další otazník budí akční scéna v davu tak obrovském, že si v něm dlouho nikdo nevšimne vraždění, ale přitom se hrdinové bez problémů najdou…

Kamera je někdy rozmazaná a zmatená tak často, že už to diváka začne štvát, než aby to snímek osvěžilo. Jsou zde ale světlé chvilky a spolu s hudbou se občas daří vzbudit atmosféru i naději, že možná nesedíme v kině zbytečně.

Je skutečně škoda, že původně dobře promyšlený příběh byl v závěru tak překombinován a zakryt výkony hrdiny, že zanikl. Přitom akčním filmům k pobavení kolikrát stačí jen málo, a i ty logické chyby jim odpouštíme. Ne v tomto případě. Nepřítel může na dálku způsobit katastrofu v čínské elektrárně, ale americký odsouzený hacker musí být přímo v akci, jen v tričku s ozbrojeným komandem? A přihodili mu na pomoc krásnou pomocnici, která je pro akci na začátku nezbytná, aniž by vlastně během filmu skutečně něco užitečného udělala?

Hacker mohl být filmem o chytrém chlapíkovi, který používá mozek místo bicepsů, co nebojuje pistolí ale klávesnicí, a vymyká se typické představě o hrdinech. Takový film nám mohl otevřít obzory a ukázat, že možná opravdu může být mysl mocnější než granát. Ale ne, koukat na Thora, co se naučil s počítačem, to prostě není zábava.
 
 

„A až seběhneme dolů, dáme si dvacet kliků a třicet sklapovaček!“

Stovky svědků = žádní svědci.

„Já jsem sice jen hacker, ale jestli máte málo lidí, klidně vám pomůžu i se střílením.“