Opři žebřík o nebe – recenze

„Kdybych tenkrát věděl, co mě čeká, začal bych stavět rovnou mrakodrap.“
 
 
 
Dokument Opři žebřík o nebe vypovídá o neúnavné práci slovenského faráře Mariána Kuffy, který začal v malé vesničce Žakovce pod Tatrami pomáhat alkoholikům, bezdomovcům a dětem z dětských domovů. Po letech už má pod svými křídly mnoho desítek lidí, nad kterými už okolí zlomilo hůl. Čeká nás vyprávění jak o Kuffovi, tak o některých jeho chráněncích.

Režisérka Jana Ševčíková ve spolupráci s citlivou kamerou Jaromíra Kačera není nijak vlezlá, nepotřebuje zdůrazňovat emoce, neboť ví, že příběhy které nám předkládá, jsou dost silné samy o sobě. Aktérům nejsou kladeny otázky, respektive my je neslyšíme, při sledování tak máme pocit důvěrnosti, jakoby vyprávěli svůj příběh přímo nám. Dokument vznikal během pěti let a to, že některé z Kuffových „oveček“ nechaly do svého života nahlédnout i po opuštění bezpečného zázemí Žakovců, jen dokazuje, jak silné a důvěryhodné pouto muselo mezi tvůrci a aktéry vzniknout.

Některé „hrdiny“ litujeme, ale neodsuzujeme, a když už začne atmosféra houstnout, odpočineme si u záběrů projížděk s koňmi, nebo Kuffových kázání. Jeho obrovská schopnost motivovat, mluvit zcela srozumitelně i pro nejprostší lidi, odlehčit situaci vtipem a zároveň si nenechat věšet bulíky na nos, to vše vidíme už v prvních minutách.

Ticho velkolepých Tater v blízkém okolí vyvažuje smutné momenty.Režisérka dokázala vyvážit vyprávění samotného Kuffy, lidí o které se stará, jejich blízkých, a vše tak, aby diváka maximálně vtáhla do této zajímavé komunity, ale zároveň ho nedeprimovala. Přitom je zachována závažnost sdělení. Ticho velkolepých Tater v blízkém okolí vyvažuje smutné momenty, nabízí nám možnost pochopit, kde farář nabírá síly pro každodenní práci a motivaci svých svěřenců. Lidí, kteří svůj osud vložili do jeho rukou a kteří už často nikoho jiného nemají. I když je divákovi jasné, že někteří jeho pomoc jen zneužívají, odchází a zase se vrací. Ani farář není naivní, nenamlouvá si, že „tentokrát to bude jiné“, ale při dodržování stanovených pravidel neodmítá nikoho.

Je obdivuhodné, kolik různých témat tento snímek otvírá, jaké otázky si při jeho sledování musíme položit, jak citlivé záležitosti řeší, a přesto nepůsobí depresivně. Někdy se divák bohužel hůře orientuje ve vývoji děje, nevíme, kolik času ve kterém příběhu uběhlo, někdy je nadhozena, ale nedořešena příliš velká otázka, takže je spíše matoucí.

Atmosféra Opři žebřík o nebe je silně ovlivněna nezlomností a dobrotou faráře Kuffy. A zároveň odkrývá i jeho slabosti, důvod volby jeho „kariéry“, pochyby, jednoduše ho Ševčíková vykresluje jako obyčejného člověka, který vzal do rukou to, co měl (a spíše ani neměl), a dokázal s tím dělat velké věci. Pro někoho možná příliš velký kýč a málo syrové reality, ale přece jen sledujeme příběh o pomáhání lidem, a o takovém malém zázraku pod Tatrami…

Tento snímek není pro každého. Ale nemusíme být zrovna věřící, abychom ho dokázali ocenit. V dnešní době, kdy se občas musíme zamyslet, zda lidem ještě záleží na ostatních, je takový film pohlazením po duši, aniž by byl naivní, a donutí nás přemýšlet, ale bez nádechu zoufalství a beznaděje. I po 101 minutách si řekneme: A jak to bylo dál?
 
 

Takový moderní farář…

Kázání v bojových podmínkách.

A tady může člověk nabrat síly.