Nezlomný / Unbroken – recenze

„Chvilka bolesti za celoživotní slávu stojí.“
 
 
 
Životní osudy Louise Zamperiniho si bezpochyby zasloužily zfilmovat. Americký atlet, reprezentant na OH, později voják, trosečník a zajatec v japonském táboře. Inspirující příběh se bohužel pod režijní taktovkou Angeliny Jolie nedočkal dostatečně důstojného zpracování, ale i tak za vidění stojí, díky technickému zpracování a hereckému obsazení.

Divák pozná, že se z něj film snaží vyždímat emoce, a výsledkem je spíše křeč.Práce, kterou odvedla Jolie, není vyloženě špatný vtip, spíše si představte, že slyšíte dobrý vtip od někoho, kdo je neumí vykládat. Je tam příběh tak jak má být, skončí jak má, ale moc se nepobavíte. A podobně to dopadlo s Nezlomným. Je z něj cítit obrovská snaha vzbudit emoce a předat příběh o bezpochyby obdivuhodném člověku, jenže výsledkem se stala přehnaná melodramatičnost s nádechem bezradnosti. Divák pozná, že se z něj film snaží vyždímat emoce, a výsledkem je spíše křeč.

Snímek je dlouhý, a přesto samotný příběh Zamperiniho ještě nabízel spoustu materiálu, přece jen zemřel až v roce 2014. Jeho nezlomnost bezpochyby spočívala i ve vyrovnání se s návratem do normálního života, ve smíření se s myšlenkou, že většina jeho věznitelů nikdy nebude potrestána. Příběh pak možná mohl být komplexnější a alespoň v nás vzbudit nějaké otázky. Pár vět na závěr filmu o zbývajících skoro 70 letech Zamperiniho života je po dvouhodinovém martyriu skoro výsměch divákovi, a zároveň se nás paradoxně toto stručné shrnutí dotkne víc, než se to podařilo vypravěčským schopnostem Jolie za celý film.

V našich krajinách máme tu výhodu, že osud tohoto „skutečného amerického hrdiny“ je nám neznámý, a tak nás vývoj příběhu může po dlouhou dobu bavit, brzy se však zasekneme v kolotoči ponižování a mučení japonskými vězniteli, a i když vzhledem k nastavenému tempu snímku stále čekáme další vývoj, už se ho nedočkáme. Rádoby dramatické a vypjaté scény nespravedlivého a sadistického zacházení v japonském táboře nedokáží vzbudit téměř žádné emoce, jsou nám nepříjemné spíše z principu, takže neustálé týrání vězňů je mučivé i pro nás, ale nudou. Obsazení postavy Ptáka je přinejmenším zarážející. Místo pouštění děsu působí dojmem uraženého rozmazleného dítěte. Vyprávění je roztahané a špatně vypointované, v průběhu si může umřít kolik vedlejších postav chce, ale s divákem to skoro nehne.

Padesátiminutová televizní rekonstrukce s minimálním rozpočtem by z nás dokázala vymáčknout víc slz a napětí než tento těžkopádný kolos, který putuje ke svému závěru pomalu a značně skřípe. Koho to ještě dostatečně nefrustrovalo, toho v posledních vteřinách snímku dorazí až šokující sdělení o pozdějším setkání Zamperiniho s bývalými vězniteli, které by snad mohlo vydat na samostatný film, a jistě mnohé z nás donutilo k zamyšlení, jak bychom se v takové situaci zachovali my, zda bychom dokázali odpustit a jít vpřed, nebo se užírat pomstychtivostí.

Nezlomného lze doporučit milovníkům filmů z období 2. světové války, nebo fanouškům Angeliny Jolie, kteří mají pocit, že jí na režisérském postu všichni strašně křivdí. Jen skutečně nezlomná snaha a dobře odvedená práce štábu okolo i úcta k reálnému hrdinovi nám umožní si z filmu něco odnést.

Na vytvoření skvělého snímku nestačil ani strhující námět, poměrně solidní obsazení, a pro většinu tvůrců nedosažitelný rozpočet. Alespoň pro nás může být Nezlomný skvělým příkladem toho, že režisérskou práci nestačí zvládnout, ale musí se odvést dobře. Příběh o nezlomném hrdinovi měl velký potenciál, ale má zlomený vaz hned několikrát.
 
 

Zamperini – muž, který si potřásl rukou s Hitlerem…

… udělal si několikatýdenní výlet na moři…

… a splnil si sen, že se někdy podívá do Tokia.