Cesta naděje / Water Diviner – recenze

Čím dál víc hereckých hvězd se pouští do režie a R. Crowe je jeden z mála, který si tím neudělal ostudu.
 
 
 
Australský farmář Joshua Connor (Russell Crowe) zasvětil celý život dvěma věcem, hledání podzemní vody pro budování studní, a své rodině. Když všichni tři synové padnou v první světové válce, manželka ztrátu neustojí. Connor už tak vidí smysl jen v jednom: jet na bývalá bojiště a hledat těla svých chlapců, aby je mohl pohřbít vedle matky v posvěcené půdě. Že to bude cesta velmi neobyčejná a plná odhodlání, to je jasné už od začátku, a přesto příběh nabízí ještě spoustu další zajímavých zápletek.

Na své cestě hlavní hrdina potkává mnoho různorodých lidí, včetně krásné majitelky hotelu (Olga Kurylenko), pro kterou je nejdříve nepřítel, stejně jako pro majora Hasana. Oba si svou nezlomností získá, ale stále je spousta osob odhodlaná jeho poslednímu přání zabránit.

Russel Crowe jako herec předvádí svůj standardní výkon a na zarputilého dobráka se hodí, ale jako režisér odvedl zajímavější kus práce. Daří se mu vytvářet dramatické a působivé obrazy ve spolupráci se skvělou kamerou, a to jak za pomoci přírodních scenérií, tak jen dialogem postav. Někdy nezvládne dostat ze záběru celý jeho potenciál, i když nejspíš je to lepší, než aby příliš sklouzával k patosu.

Kousek filmu je válečné drama, chvilku zavládne romantika…Bohužel to ale občas vypadá, že se Crowe nemohl rozhodnout, jaký žánr chce točit, a tak je kousek filmu válečné drama, chvilku zavládne romantika, a celkově tyhle různé poslepované části nefungují. Často nás také z děje vyruší flashbacky, které zvládnou diváka přímo rozhodit. Povedl se ale výběr herců. Olga Kurylenko zvládá dobře role silných žen, stejně tak se jí povedla ovdovělá matka. Zaujmou ale i vedlejší postavy v mnohem skromnějších rolích.

Jako odpočinkový zážitek může Cesta naděje fungovat, ale pro alespoň trochu náročného diváka je snímek průměrem. Chybí mu vlastní tvář, vtip, v některých částech dynamika. I když se něco děje, nerozbuší nám to srdce. A vývoj příběhu je přece jen trošku pohádkový. A jako každá pohádka se opírá o osvědčené vzorce, které fungují. Na rozdíl od hlavního hrdiny tak tomuto snímku chybí nutná odvaha. Jediné, co se povedlo asi bez chyby, je vynikající hudba.

Příběh je zajímavý a spíše dobrodružný, ale obsahuje i válečné scény a špetku romantiky, nedaří se mu ale vyhnout klišé. Ukáže nám krásná místa a střet kultur, ve kterých se lidé toužící po míru musí naučit dělat kompromisy a odpouštět. Film příjemně uběhne, ale nemá čím překvapit, takže ani nezanechá zvlášť silný dojem.
 
 

Někdo si čte knihy, jiný zase kávu.

Chlastání, chlastání, všechny smutky zahání…

„Ale neříkej mámě, že si tu schovávám piva!“