Život v akvárku / Vonarstræti – recenze

Vítězem festivalu Febiofest se stal islandský „blockbuster“.
 
 
 
Život v akvárku nastiňuje život na Islandu, takový jaký je, a že to není zrovna pohádka, kde v lese tančí elfíci, to je jasné už z názvu. Snímek se stal velmi významným pro islandskou kinematografii, a kromě toho, že byl nominován dokonce 11x na ocenění islandské výroční ceny Eda, mnozí jej považují za doposud nejlepší filmové dílo v islandské režii. Obecně se ve světě dílo setkává s rozporuplnými názory. Není divu, příběh zrovna nepatří k těm oddychovým, ale z kategorie „těch náročnějších“ působí dobře uchopeným dojmem.

Život v akvárku, výherce festivalu Febiofest 2015 je okénkem do života islandské společnosti před ekonomickou krizí, která na Islandu udeřila v roce 2008. Režisér Baldvin Zophoníasson zvolil citlivé téma, které se dotýká více společenských vrstev a je vedeno třemi liniemi, jež se (jak už tomu bývá) s rozvíjejícím se příběhem vzájemně propojí. Propletení tří individuálních osudů nepůsobí ve spojení s Islandem až tak neuvěřitelně, uvážíme-li fakt, že se na tomto ostrově, díky jeho velikosti, téměř všichni vzájemně znají.

Drama může působit trochu přehnaně, díky zápletkám, kterých se dotýkají témata, jako jsou pedofilie, prostituce, kapitalistická zhýralost a další problémy a situace, s nimiž se divák rychle sžije. Pochmurné nabarvení filmu a celková syrovost a reálnost obrazu dokáží vtáhnout do děje opravdu rychle a prožít tak příběh Eik (Hera Hilmarsdóttir) jako by byl vlastní nebo se udával v bezprostředním okolí.

Přesně to stejné se může stát naší sousedce, známé, kamarádce.Eik je matkou samoživitelkou a přestože má stabilní zaměstnání, peníze jí nestačí, a musí si přivydělávat jako prostitutka. Nejde o to, že by postávala na ulici a v krátké sukni se vystavovala náhodným projíždějícím, má svoje klienty a přijde na zavolání. Zophoníasson se tématu ujal s ocenění hodnou vervou, a tak Eik po celou dobu v podstatě působí jako kterákoliv kamarádka, kterou máte, což je důležité k uvědomění si, že se přesně to stejné může stát naší sousedce, známé, kamarádce. Hera si za roli vysloužila nominaci na nejlepší herecký ženský výkon.

Dalším osudem, se kterým se tu setkáváme, je (v podstatě typicky vykreslený) zhrzený spisovatel, jehož chvíle slávy již odzvonily, a který svou bídu utápí v alkoholu, což však jeho problémy jen prohlubuje.

Poslední hlavní postavou je Sovi (Thor Kristjánsson) – sympaťák, který spolu s vzestupující společností charakterově sestupuje. Krásná žena, funkční manželství a idylický život nelze zcela spojit s divokými večírky a snobáckým kapitalismem, který spolu peníze a vysoký byznys přinášejí. Jak se s tím popere Sovi je příkladná ukázka toho, jak může být všecko jinak, než se zdá.

Může se zdát, že postavy jsou příliš fádní, příběh nezajímavý a pojetí všední. Děj se však neustále vyvíjí, postavy míjejí a potkávají. Kamera je velice příjemná. Podívá-li se člověk pod povrch, vidí přesně to, jaký je život. Není to vždycky hračka. Život na Islandě. Život na světě.
 
 

Eik je ústřední postavou celého filmu.

Mori je úkladný příklad morouse.

S velkým byznysem přicházejí i velkolepé možnosti.