Raluca – recenze

Že se v Česku netočí jiné formáty než sociálně-psychologické komedie nebo komedie jednoduššího typu humoru?
 
 
 
Raluca je důkazem, že i u nás je možné zvolit jiný žánr a „nemuset se jít zahrabat“. Režisér a scénárista Zdeněk Viktora se formátu nebál a vytvořil dílo s erotickým nádechem krimi-noirového typu.

V hlavních rolích se představili Jan Dolanský a Malvína Pachlová, kteří ztvárnili stěžejní postavy Filipa, bývalého policisty a nyní detektiva, a okouzlující „femme fatal“  Ralucy, mezi kterými to hned od prvního setkání jiskří, jak v kovárně.

Snímek ukazuje, kolik je toho žena schopna nést na svých bedrech.Tento film je o tom, jakou sílu může mít žena. Dokáže si svým šarmem a rádoby nevinným vzezřením omotat i nejostřílenějšího proutníka. Snímek ukazuje, kolik je toho žena schopna nést na svých bedrech, nechat si líbit, a jak silná umí být.

Malvína Pachlová je dokonalou představitelkou rumunské oslňující krásky, jejíž půvab by okouzlil i kamennou sochu. Své role se ujala sveřepě a složitému charakteru dostála na jedničku. Co však trošku pokulhává, je barva hlasu, kterou jí sice nemůžeme vyčítat, nicméně otevírá otázku, zda se s hlasem nemělo pracovat více, případně Pachlovou nadabovat. Problém je v tom, že její hlas působí velice dětsky, a vzhledem k roli múzy, kterou se pro Filipa stane, by hluboký ženský hlas dostál zcela jiného výsledku.

Vedlejší role ztvárnili David Novotný – Bruno, manžel Filipovy sekretářky Markéty (Helena Dvořáková), ale jejich vzájemné vztahy nejsou zrovna těmi nejpropracovanějšími a zdá se, že přátelství mezi Filipem a Brunem nemá zrovna pevné základy, stejně jako další mezilidské vztahy mohly být uchopeny o něco pevněji.

Kameraman Aleš Hartl získal ocenění Výroční ceny Asociace českých kameramanů za nejlepší kameru. Není divu. Téměř celý snímek je pohyblivý, záběry precizně nasvícené, a výborně uchopené. Z vizuálního hlediska si kamera určitě zaslouží uznání za to, jak dokáže příběhem souvisle a zároveň artisticky provést.

Hudební složka, kterou má na svědomí Pavel Raclavský, zaslouží pochvalu. Doplňuje dějovou linku a ve slabších okamžicích, kdy dialogy pokulhávají, zvedá všeobecný dojem.

Raluca je filmem, u kterého se muselo počítat s kritikou, kterou s sebou neobvyklý formát nese, a které se jí z mnoha stran dostalo. Na druhou stranu je to snímek, na který se „hezky“ dívá, a který i přes pomalejší tempo, překvapí, pobaví a dovede k zamyšlení.
 
 

Přátelé na život a na smrt, nebo jen spoluhráči badmintonu…?

Salsa, tanec „hříchu“?

Množství erotických scén nemá v českých filmech moc obdoby.

.