High – Lety peklem – recenze

Cesta ze závislosti nemusí vždy končit tam, kde čekáme.
 
 
 
Divadlo La Fabrika představuje novou hru v režii Viktora Tauše, jejíž scénář přivezla představitelka hlavní role Eva Jeníčková z USA. Toto dílo Matthewa Lombarda bylo uvedeno mimo jiné na Broadwayi. Jedná se o krutou zpověď drogově závislého chlapce Codyho, která emotivněji zapůsobí především na diváky, kteří už sami prošli bojem s nějakou závislostí. Avšak i pro ostatní nabízí nepřikrášlený náhled do světa několika zoufalých a životem poznamenaných duší. Drama je navíc prokládáno sarkastickým humorem, který je podobným lidem vlastní.

Řádová sestra a terapeutka Jamie Connely (Eva Jeníčková) není sice typickou jeptiškou, ať už svým nevybíravým slovníkem, minulostí vyléčené alkoholičky i absencí řeholního roucha, ale své tělo, mysl a zdá se i osud plně odevzdala Bohu. Teď se snaží odčinit skutky, které se jí podařilo napáchat v předcházejících letech, kdy rozhodně nežila spořádaným životem. Pomocí jiným se snaží sama najít svou cestu k odpuštění.

Rozkrýváme příběhy všech tří postav, jejichž vyhrocenost a naléhavost se s každou minutou stupňuje.Do rukou se jí dostává extrémně těžký případ devatenáctiletého Codyho (Alexandr Borodin), pro kterého je droga prokletí i nejlepší přítel zároveň. Sám nestojí o léčení, ale na jeho terapii trvá otec Michael (Martin Pechlát). Rozkrýváme příběhy všech tří postav, jejichž vyhrocenost a naléhavost se s každou minutou stupňuje.

Neosobní a neútulná scéna kontrastuje s terapeutčinými velice osobními monology, kdy vstupuje do kuželu žlutého světla, a ukazuje nám své zničené, něžné „já“, které uzavřela někde hluboko v sobě. Jinak je scéna nasvícena převážně chladným bílým světlem. Nepohodlí a nervozitu umocňuje  nepřetržitá přítomnost otce Michaela, který sedí na jednoduché židli, otočen zády k ději. Jediným nábytkem jsou právě židle, prosté, už napohled nenabízející přebytečný komfort.

Jednotlivé charaktery definují jejich kostýmy: kontrast mezi Jamie (bílá, hledající naději pro své pacienty) versus otec Michael (černá, nevědomě zabraňující Codymu v pokroku) a křiklavě pestrobarevný Cody, který je zoufalý ze své závislosti stejně jako z představy jejího vyléčení. Představuje zraněné a pomatené stvoření ztracené ve světě, kde na něj nic dobrého nečeká, ukazuje však i jeho temnější stránky.

Herci scénu téměř neopouští. Eva Jeníčková dokáže působit lhostejně, přísně, i vášnivě zároveň. Možná snad jen když se její hrdinka dostane do ráže, negativně se to odráží na její artikulaci a srozumitelnosti, a to především v první polovině hry. Mladý Alexandr Borodin zvládá skvělým způsobem pojmout změny nálad, trhané pohyby, přehnaná gesta, záškuby, a přitom se neopakuje. V jeho první velké roli nezaznamenáme žádné zaváhání. Pechlát vyčnívá svou výškou nad oběma kolegy jako maják naděje, ale jeho postava přitom zdaleka není tak pevná a nezlomná, jak se na začátku zdá.

Někdy je scéna tak nabitá energií, dialogy a emocemi, že by možná volnější tempo prospělo atmosféře scény a umožnilo hlubší porozumění. Strhující závěr můžeme vnímat jako nevyhnutelnou tragédii i jedinou možnou formu osvobození.

Úvodem hry nás uvolní dávka sarkastických vtipů, abychom byli později o to více zasaženi výstupy Codyho, lidské trosky, který už nemá co ztratit a pohrdá sám sebou. Hysterické konflikty se střídají s intimními monology, a až do samého závěru čekáme na rozuzlení, stejně jako postavy na odpuštění.
 
 

Na české zpracování své hry se přijel podívat i dramatik Matthew Lombardo.