Mallory – recenze

„Bydlíme teď pod Nuselákem, to nám budou sebevrazi padat do kafe.“
 
 
 
Dokumentaristku Helenu Třeštíkovou a její časosběrné dokumenty jistě není třeba představovat. Nyní nám předkládá příběh Mallory, s níž se poprvé setkala roku 2002 jako s čerstvou matkou, která se pokoušela kvůli svému dítěti žít bez drog. Během let sledujeme její snahu a neustálý boj – najít a udržet si práci, slušné bydlení, zajistit svému synovi pevné zázemí. Pozorujeme také to, jak je stát ochotný a schopný lidem bez domova „pomoct“.

Sledujeme mnoho let života jedné hrdinky, citlivě zaznamenané i sestříhané.Sledujeme mnoho let života jedné hrdinky, citlivě zaznamenané i sestříhané. Třeštíková měla s Mallory velké štěstí. Brzy poznáme, že jde o velmi silnou osobnost s přímočarým smyslem pro humor a obdivuhodnými vyjadřovacími schopnostmi. Na rozdíl od jiných „hrdinů“ předešlých dokumentů nemusí Třeštíková tentokrát při výpovědích klást téměř žádné doplňující dotazy. Mallory dokáže vždy velmi výstižně shrnout a zhodnotit svou situaci i vyhlídky a k tomu je doplňuje surovým humorem, který jí nejspíš pomáhá přežít. Právě její nadhled a nezdolnost jí asi pomohly dostat se tam, kde dnes je, ale to ať už divák zjistí sám.

Příběh této hrdinky není vůbec snadný, ale nikdy si nestěžuje a nelituje se, vždy bojuje, a dokáže svou situaci navíc s přehledem prokládat nezapomenutelnými hláškami, tak jako by to udělal dobrý scénárista. Její osudové setkání s Jiřím Bartoškou už zní jako nějaká z historek Forresta Gumpa, a její pravdivost je o to více fascinující.

Když se u surového snímku dočkáme šťastného konce, působí to od filmařů naivně a snad i trochu trapně. Tento příběh je ale o skutečném životě, reálném člověku, který byť se vždy nezachová tak jako bychom se třeba chovali my, stále si zaslouží náš obdiv. A to pořádnou dávku.

Helena Třeštíková citlivě zaznamenala další z nelehkých osudů obyčejných smrtelníků. Každý asi známe člověka, o kterém si říkáme, že jeho život by vydal na film. Mallory je přesně jedním z takových lidí, a zároveň měla to štěstí, že ke zfilmování došlo. Vlastně to je štěstí hlavně pro diváky, protože je opravdu na co koukat, nejen pro milovníky dokumentů.
 
 

Když bydlíte v autě a úklid znamená vyklepání koberečků, s kolegyněmi v práci si moc nepopovídáte.

Malloryným lékem je především humor a láska k synovi.

Osud spíše pomůže těm, kteří si pomohli sami.