„Všechno jsem dělal sám a doufám, že to nakonec bude i vtipné a bude se na to dát koukat.“
Herce a dabéra Davida Novotného známe z mnoha rolí, a to vážných i humorných. Z jeho posledních projektů jmenujme například Hodinového manžela, Ralucu či Díru u Hanušovic. Koncem března se nám představí jako Drvoštěp v humorné pohádce Řachanda. V krátkém rozhovoru nám prozradil nejen to, jaká je jeho postava, ale i fakt, že všechny náročné scény točil sám. A nutno podotknout, že jako dřevorubec si pořádně mákl.
Červený koberec: V pohádce Řachanda hrajete dřevorubce, mohl byste nám ho trochu přiblížit?
David Novotný: Jmenuje se Drvoštěp a podle mě je tam proto, aby otestoval účinek bylinek seslaných na něho Paní lesa a puky. Je takový, že pracuje a kácí na cizím, ale to si neměl dovolit. Paní lesa ho potrestá, že z něho udělá nešikovného. Řekl bych, že je to taková komická postava.
Červený koberec: Jak se Vám hrálo, být nešikovný?
David Novotný: To je vždycky příjemné. Záporné postavy a nemehla jsou docela vděčný. Bylo to docela náročné, až na hranici kaskadérských kousků. Všechno jsem dělal sám a doufám, že to nakonec bude i vtipné a bude se na to dát koukat.
Červený koberec: Na natáčení jste se oháněl sekerou, štípal jste dřevo… Co Vy a tyto práce?
David Novotný: Teď už dlouho nic, ale štípání dřeva jsem zbožňoval, když jsme měli s rodiči chalupu v Novém Oldřichově. Miloval jsem to jako uklidňující činnost. Podobně jako skládání uhlí, když to bylo dobře připravené. Házet to z plechů lopatou do okýnka. Stačilo, když mě kdokoliv naštval a šel jsem buď štípat dřevo, nebo házet uhlí do sklepa. To mě bavilo. Bylo to náročné fyzicky a monotónní, uklidňující rytmus. Dnes už ale ne, teď jsem moc pohodlný. (smích)
Červený koberec: Má vaše postava ve scénáři předepsané nějaké akčnější kousky?
David Novotný: Vlastně má. Jsou to kousky, kdy se mu nedaří, ještě neví, co se mu stalo a jde normálně dělat svoji práci a ta se mu teda zle nedaří. Tam to bylo až na hranici kaskadérských výkonů.
Červený koberec: Mohl byste nám to trochu přiblížit? A všechno jste absolvoval sám?
David Novotný: Ano, ale je to trochu zveličené. Narazil jsem hlavou do stromu, visel jsem za sekeru… Bylo to dobré. Cítil jsem, že mám náběh na mozoly. (smích)
Červený koberec: Jak jste roli Drvoštěpa získal?
David Novotný: Přišli za mnou, jestli bych to chtěl dělat. Zeptal jsem se, kdy by to mělo být a kolik dnů. Když jsem se dozvěděl, že dva, tak jsem řekl jo, to je jasný. A pak jsem teprve zjistil, že to budou hodně, hodně, hodně náročné dva dny.
Červený koberec: Na place jste se potkal s dryádami a puky, jak se s nimi hraje?
David Novotný: Jsou to strašně laskaví lidi. Já je obdivuji, protože trvá několik hodin, než je nalíčí, a to je pro mě hrozná představa. Vypadá to ale hrozně pěkně, což je pochvala do maskérny.
Červený koberec: Absolvoval jste již roli, kdy jste také musel strávit několik hodin v maskérně?
David Novotný: Hodiny to nebyly, ale nejtěžší masku jsem měl v Českém století, kde mi dávali hodně vlasů, lepili mi obočí… To zabralo asi padesát minut, a i to pro mě bylo moc. Několik hodin je pro mě nepředstavitelné.
Červený koberec: Takže jste takový ten typický muž, který pobyt v maskérně moc nemusí?
David Novotný: Přesně tak.
Červený koberec: Byl jste rád za nabídku zahrát si v pohádce?
David Novotný: Já už jsem ve dvou pohádkách hrál, ale ty byly pouze studiové. Protože mám čtyři děti, takže přitom myslím na ně. Aby je to nějak potěšilo, pobavilo… Těším se, až to uvidí, že mi k tomu něco řeknou. (smích)
