Hotel Transylvánie 2 / Hotel Transylvania 2 – recenze

Skvělý příběh pro děti, dospělí se tentokrát tolik bavit nebudou.
 
 
 
První díl rodinné komedie Hotel Transylvánie slavil v roce 2012 velké úspěchy. Režisér Genndy Tartakovsky, proslulý vizionářský umělec, scénáristi Adam Sandler a Michelle Murdocca i celý animátorský tým nám teď umožnili se zase vrátit do tajemného světa plného proslulých příšerek, od samotného Drákuly přes Frankensteina až po Blobby monster nebo Neviditelného muže.

Drákulova dcera Mavis se provdá za svého milého, sympatického zrzka do každé nepohody. Nekonfliktního Jonathana už známe, a to hlavně jako kluka, co umí i ze setkání pro seniory udělat pořádný odvaz. Narodí se jim roztomilý a hodný syn Dennis, se zrzavou kšticí po tatínkovi a zatím všichni bydlí v hotelu Transylvánie pro strašidla, do kterého nově můžou i lidští hosté.

Vypadá to ale, že Dennis možná nemá ani kapku upírské krve. Co teď? Mavis to nevadí, Jonathanovi je to jedno, ale dědeček upír by se moc rád postaral o to, aby se vnukovi ty špičáky už konečně prořezaly.

Celý animátorský tým si dal s filmem velkou práci. Tvůrci v rozhovorech popisovali, jak často upravovali snímek po snímku, aby vše sedělo opravdu dobře, aby pohyb oblečení i mimika ve tvářích byly přesvědčivé. A povedlo se jim to, co do animací je film nápaditý a zábavný. Denissův strašidelný účes ve stylu party klauna, Blobby monster s veverkou v žaludku, „skorovlkodlak“ ze smíšeného manželství… to je jen malá ochutnávka z hromady očiček na skvělém červím dortu.

Je ale těžké překonat vysokou laťku nasazenou v jedničce.Je ale těžké překonat vysokou laťku nasazenou v jedničce. Jako by ji teď držel Big Foot pro malá vlčata, která ne a ne doskočit. Na monstra se těšíme jako na své dobré známé, což nás okrádá o moment překvapení. Navíc po několika letech soužití s lidmi strašidla už zpohodlněla, strašit pořádně neumějí, protože to k ničemu nepotřebují. Lidi je teď s nadšením loví akorát tak kvůli super selfíčku.

Uvidíme i nějaké nové tváře a místa: letní tábor pro strašidla, Drákulův otec, starý a přísný Vlad z jeskyně, Santa Cruz s lidmi… ale ve srovnání s velkolepým seznámením z roku 2012 to nemá takovou sílu.

Příběh o malém Dennisovi a o tom, že bychom měli respektovat individualitu, je dojemný a milý. Má všechno, co se na správnou pohádku sluší a patří. Pro dospěláky je to ale o poznání menší zábava. Jestli jsme v prvním díle řvali smíchy a třásli se jako zelené Blobby želé, dnes připomínáme spíše prodejce v minimarketu, mistra nehybné tváře. Také je škoda, že se při českém dabingu Drákuly (Petr Rychlý) ztrácí přízvuk, který v angličtině dobrosrdečný upírský děda má.
 
 

„Áááá letímeeeee jako upíři!“

Je praděda Vlad opravdu tak přísný, jak vypadá?

Tahle strašidla to umějí pořádně roztočit!