Gympl – recenze

„Na podzim se musí sklidit zelený list.“
 
 
 
Pokud by měl být tento film Tomáše Vorla staršího chápán jako sociologická sonda do života dnešní mládeže, zřejmě by z toho generaci jejích rodičů dobře nebylo. Řada věcí tu je sice oproti skutečnosti nadsazena, jedno je ale zřejmé, doba se změnila! Také na gymnáziích, která byla kdysi určena především pro elitní studenty, dnes získávají znalosti hlavně mladí lidé, kteří často o nějaké vzdělávání ani příliš nestojí. Zajímají je totiž jiné věci.

Na tomto gymplu se rozhodně divák nudit nebude. Již jeho pedagogické osazenstvo stojí za to. Na druhou stranu, kdo z nás by nechtěl mít tak pohodového učitele, jakým je Tomáš v podání Tomáše Matonohy, který si dokonce se svými studenty tyká? Škola jde však úplně mimo ústřední hrdiny, kterými jsou septimán Petr Kocourek (Tomáš Vorel ml.) a jeho spolužák Michal Kolman (Jiří Mádl). Mnohem více je totiž zajímají holky, lehké drogy a hlavně graffiti. Pro odpůrce tohoto výtvarného projevu bude zřejmě lepší, když návštěvu kina vynechají, mohl by se o ně pokoušet srdeční kolaps! Podobně jako se to děje policistům, kteří se s nimi dostanou do řady konfliktů.

Na filmu je sympatické, že se snaží vnímat život takový, jaký je.Na filmu je sympatické, že se snaží vnímat život takový, jaký je. Nikdo to nemá lehké – dospělí ani studenti. Příznivci komedií Cesta do hlubin študákovy duše a Škola základ života si jen povzdychnou, kam ten svět spěje, jak moc je vše jiné. Gympl ale není možné brát prvoplánově jako komedii a člověka po jeho skončení napadne, co vůbec znamenají pro dnešní generaci slova jako láska nebo přátelství. Nejsou to již opravdu jen slova? Slabinou filmu je možná fakt, že se snaží řešit moc věcí najednou. Dotýká se i problematiky kupování vzdělání nebo nedostatečnosti učitelských platů. Některé scény pak působí jako vytržené z kontextu.

Gympl si jistě své fanoušky, zvláště mezi mladými, najde. Vždyť je svým způsobem projevem generační vzpoury, která je vlastní všem mladým, kteří ještě slyší Šrámkův „stříbrný vítr“. Byla by ale velká škoda, kdyby zapadl jen jako kaleidoskop na sebe více či méně navazujících humorných scén. Ona to totiž zase až taková legrace není!
 
 

„Jestli zase propadnu, tak už to otec neuplatí.“

„Po zhodnocení Vašich znalostí lze jen zcela klidně říci: „Veeeeeeeeeeeeeeeeen!!““

“ Jak tu můžu mluvit o motivaci, když už jsem tu svoji dávno ztratil.“