Do posledního dechu / The Finest Hours – recenze

„S vytrvalostí, soucitem a odhodláním dokážete vše, i nemožné“ 
 
 
 
Moře, je a vždy bylo jedním z nejsilnějších a nejmocnějších živlů na téhle planetě. Své o tom bezpochyby věděla i posádka tankeru třídy T-2 SS Pendleton, který se roku 1952, při své plavbě po zcela rozbouřeném moři rozlomil v půli a jeho zadní část zůstala, jak plovoucí korek, čelit sama nelítostným přírodním živlům, mrazu a vlnám o výšce až 20 m. A paradoxně se v této situaci neocitla sama, jen několik mil od ní potkal naprosto stejný osud i tanker SS Ford Mercer, ovšem s jediným rozdílem. SS Ford Mercer, oproti od své sesterské lodi SS Pendleton stačil před katastrofou vyslat nouzový signál.

A právě tuto ne zcela známou historickou událost, přináší tvůrci snímku Do posledního dechu na filmové plátno. Historické drama je vlastně příběhem dvou mužů, kteří se náhle ocitnou v situaci, kdy musí zcela přehodnotit své dosavadní chování a vhrnou se do neznámých vod, zvaných hrdinství.

Bernie na své bedra dostává téměř sebevražednou misi na záchranu lidí z potápějící se lodi.Bernie Weber (Chris Pine), kuráží zrovna dvakrát nepřekypuje, drží se striktně předpisů, a když jej na jednom plese jeho dívka Miriam (Holliday Grainger) požádá z ničeho nic o ruku, ztuhne a celý zkoprnělý odpoví ne. Důvod však nemá zrovna nejstandardnější, neboť Bernie jakožto člen pobřežní stráže, musí napřed, dle formálních regulí, o sňatek požádat svého nadřízeného (tedy je o tom alespoň přesvědčen). Zprvu se zdá jako ne moc schopný mladík, jehož navíc trápí nezdařená záchranná mise. Ovšem, když jeden z obyvatel pobřežního městečka Chathamu v Messachusetts uslyší náhle na pobřeží nouzovou sirénu a pak v dálce zahlédne potápějící se tanker SS Pendleton, dostává náhle Bernie na své bedra téměř sebevražednou misi na záchranu lidí z potápějící se lodi.

Ray Sybert (Casey Afflec) zase pracuje jako hlavní strojní inženýr lodi SS Pendleton. Sociálními dovednostmi zrovna dvakrát neoplývá a za nejlepšího přítele považuje svou loď. Ze strachu plout rychle v ohromné bouři, co nelítostně venku řádí, volá kapitánovi s žádostí o zpomalení lodě. Telefon však nefunguje a není ani divu, v tu chvíli se totiž celá přední část lodi už pomalu potápí do hlubin oceánu. Ray jakožto nejschopnější a také v tu chvíli nejvýše postavený důstojník na lodi na sebe musí vzít břímě odpovědnosti a stát se velícím důstojníkem.

Oba muži, jsou vrženi do situace, v níž doslova během chvíle musí dospět a zahodit své předešlé životy. Vývoj postav tak není náhlý, nýbrž okamžitý. Tvůrcům filmu určitě nutno přiznat až geniální propracovanost celé scenérie a vizuálních efektů. Například při pokusech Bernieho malého záchranného člunu, o celkem čtyřčlenné posádce, o překonání gigantických, právě se zavalujících vln, se doslova tají dech. A když se pak děj přenese do zbytku potápěcí se zádi tankeru SS Pendleton, kde se Ray a kompletně celá posádka snaží ve vlnách převyšujících samotnou loď, ručně řídit tento zcela neaquadynamický objekt pomocí dlouhé tyče nasunuté do kormidla a motorů, uslyšíte ze svých útrob pouze „Wow!“.

Film ve své druhé půli tak nabere spád, diváka vtáhne do děje, a ten se konečně vcítí do hlavních hrdinů. Bohužel to neplatí až tak o ostatních rolích. Hlavní hrdinka Miriam, se zprvu zdá jako dobrým protikladem Bernieho Webera, podniká kroky, co by jiné ženy ani nenapadlo a snaží se stůj, co stůj, zachránit svého nového snoubence. Ovšem jakmile se její role střetne s nadřízeným Bernieho Danielem Cluffem (Eric Bana), zapadne doslova do propadliště dějin a po zbytek vyprávění je už plytká a nikterak výrazná. Asi jako role právě zmíněného velitele Daniela Cluffa, jehož člověk nenávidí stejně na začátku, jak na konci, ale v mysli nikterak neuvízne.

Možná za plytkost řady postav může snaha autorů o co největší autentičnost příběhu, přeci jen, jedná se o skutečný příběh. Akční drama tak viditelně staví spíše na prožitcích zainteresovaných do samotné záchrany lidí z lodi SS Pendleton, na odvaze, odhodlání, víře v sama sebe a především vůli to nevzdat a bojovat do posledního dechu. Rozhodně stojí za zhlédnutí a zaslouží si naše uznání, neboť v bodech, jež si film vytyčit jako prioritu, doslova exceluje, bohužel v těch ostatních zapadá spíše do průměru.
 
 

Že by nové kormidlo?

Rychle nahoď ten motor, nebo jsme v pr…

Ano, možná ta správná chvíle začít i rozdávat nějaké ty rozkazy