Zoolander No. 2 / Zoolander 2 – recenze

Než zemřete, nezapomeňte si dát fotografii na Instagram a zvolit vhodný filtr.
 
 
 
Víte, co je na světě nejdůležitější? Být opravdu, ale opravdu sexy chlapák. Své o tom ví Derek Zoolander (Ben Stiller) a Jeníček (Owen Wilson), svého času nejúspěšnější a nejvyhledávanější modelové. V roce 2001 jsme se s touto svéráznou, nepříliš inteligentní dvojicí seznámili poprvé a zároveň jsme nahlédli do prohnilého zákulisí módního průmyslu.

Komedie Zoolander No. 2 si stejně jako jednička nebere servítky.Komedie Zoolander No. 2 si stejně jako jednička nebere servítky a utahuje si ze všeho a všech, kteří mají s módou něco společného. Příběh dvojky se začal psát chvíli potom, co jsme dokoukali závěrečné titulky prvního dobrodružství. Po tragické události v “Centru Dereka Zoolandera pro děti, které neumí moc číst a chtějí se naučit i jiné věci” se cesty dvou modelů na několik let rozešli. Oba žili dlouhou dobu v ústraní, až do okamžiku, kdy se začnou hýbat kola pohledného osudu. Někdo totiž vraždí hvězdy hudebního showbyznysu a ty umírají s typickým „zoolanderovským“ výrazem ve tváři.

Kromě Bena Stillera a Owena Wilsona se do práce vrátí i další oblíbení padouši i hrdinové. Mugatu (Will Ferrell), Katinka (Milla Jovovich), Evil DJ (Justin Theroux) či Todd (Nathan Lee Graham) se vrací do práce na vysokých podpatcích i v šílených kostýmech a maskách. Režisér Ben Stiller na jednu stranu báječně rýpe nejen do povrchnosti módní branže, ale i do zažitých stereotypů, jako příklad uveďme tak trochu bezpohlavního Vše (pokud se pořádně podíváte, poznáte v této figurce Benedicta Cumberbatche). Ovšem na stranu druhou zase neví, kdy má přestat a mnohdy překračuje hranice vkusu i zdravého rozumu. Ruku na srdce, ono to obdobně vypadá i na přehlídkových molech.

Zoolander No. 2 je jedna nefalšovaná blbost plná nesmyslů, zmateného děje a hvězdných hostů, kteří sice potěší, ale v té záplavě je na první pohled všechny ani nezaregistrujete. Dalo by říci, že je to taková vtipná jednohubka, která si nehraje na nic víc, ale zároveň to není tak úplně pravda. Herci i tvůrci si v ní hrají od začátku do konce jak malé pětileté děti, které dostaly hromadu pastelek a bez cenzury ztvárňují to, co vidí kolem sebe. Samo sebou je to ztřeštěné, barevné a hodně přehnané.
 
 

„Bude se ti snažit dostat do hlavy.“ „Neboj, nic tam nenajde.“

Nejdůležitější je drsňácký výraz.

Pán, pes a poskok, tomu se říká tradiční módní hierarchie…